Při poslechu dnešního evangelia se nám může zdát vše jasné a srozumitelné. Pán Ježíš v podobenství mluví o tom, jak Izraelité ve svých dějinách zacházeli s proroky a jak nakonec zabijí samotného Božího Syna.
29.9.2020
Je tomu ale skutečně tak? Je smyslem dnešního podobenství jen ukázat, že Kristus zná dějiny svého národa a předpovídá, jak sám nakonec skončí? Ne. Musíme se ptát, co si z toho podobenství máme odnést do našich životů.
Na jedné straně nesmírně velkorysého hospodáře, který připraví vinici: vysází ji, oplotí, vykope jámu pro lis a vystaví strážní věž. A až vše pořádně připraví, pronajme ji vinařům. Když se blíží vinobraní, pošle své tři služebníky vyzvednout výtěžek. Vinaři ale jednoho z nich zbijí, a další dva dokonce zabijí. Hospodář reaguje tak, že posílá další služebníky. Je trpělivý a nevzdává se ani tváří tvář násilí. Když i tito služebníci dopadnou zle, posílá nakonec svého vlastního syna. Tak velkorysý je hospodář. Dokonce říká: „Na mého syna budou mít ohled.“ Doufá, že ve vinařích je i dobro a dají si nakonec říct. Takový je náš Bůh – je velkorysý a doufá v člověka, v každého z nás.
Na straně druhé vidíme vinaře. Ve svém sobectví a touze po moci zabijí mnohé hospodářovy služebníky, dokonce jeho vlastního syna, a myslí si, že tím dosáhnou moci nad vinicí.
Vidíme zde dvojí způsob jednání: jeden je božsky velkorysý (dobrý), který dává šanci a hledá cesty, a druhý je sobecký (zlý), který zabíjí a ničí.
Po podobenství Kristus ještě připomíná starozákonní text (Žl 118,22) o kameni, který stavitelé zavrhli, ale stal se kvádrem nárožním. Tento text Pán neříká jen tak náhodou, s podobenstvím souvisí. Velkorysé a dobré jednání hospodáře, které vinaři odmítli, je ve skutečnosti jediným způsobem, kterým se dá svět utvářet k lepšímu. Jediným způsobem, kterým můžeme i my dobře spravovat (dávat do pořádku) život a svět, v němž žijeme – tu naši vinici, kterou nám svěřil náš dobrý hospodář, Bůh.
Proto apoštol Pavel ve 2. čtení vyzývá: „Mějte zájem o všechno, co je pravdivé, co je čestné, co je spravedlivé, co je nevinné, co je milé, co slouží dobré pověsti, a o každou zdatnost nebo činnost, která si zasluhuje chvály.“ Když budeme pravdiví, musíme uznat, že v každém z nás je někdy více, jindy méně přítomen sobecký vinař, který myslí jen na vlastní zájmy a vlastní prospěch, a neváhá proto ublížit i druhým.
Nechejme dobrého Hospodáře nově vstoupit do našich životů, našich vinic, a s jeho pomocí je dobře spravujme, aby tak rostl pokoj v našich životech, rodinách, společnosti a aby se i z nás samých stávali dobří hospodáři vinic, které nám byly svěřeny.
