Vydání: 2021/48 Vykročme do adventu, 23.11.2021

V tom nám může pomoct jedna zajímavá věc: všimli jste si, že nový liturgický rok začíná přesně tam, kde ten starý končí? Dnešní Ježíšova apokalyptická řeč z Lukášova evangelia nejen žánrově odkazuje k prvnímu a druhému čtení z minulé neděle, ale ona to Danielovo proroctví z prvního čtení takřka cituje: „A tehdy lidé uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velkou mocí a slávou.“ (Lk 21,27) Kdy? Až nastane ona hodina – hodina spásy a osvobození, hodina přechodu do plnosti Království, hodina doprovázená bolestí pramenící z lpění na jistotách tohoto stvoření, které ale pomine.
A to se týká i náboženství, ani v chrámu totiž nezůstane kámen na kameni (srv. Lk 21,6). I náboženství musí projít tímto přechodem, protože pokušení zredukovat víru na skutky zbožnosti, obřadnictví, různé doktríny a nauky, které nás ale samy o sobě osvobodit nemohou, je vždy přítomné. Na tento přechod čekáme, na hodinu, kdy se budeme moct napřímit a zdvihnout hlavu (srv. Lk 21,28).
Hrozí nám ale, že o toto vědomí plnosti Království, osvobození všeho přijdeme. Zamilovali jsme se do tohoto našeho stvoření natolik, že už ani nevíme, že „podoba tohoto světa pomíjí“ (1Kor 7,31), že nás to pravé teprve čeká. A tak můžeme pohlížet na advent výhradně jako na přípravu Vánoc. Jako by naše současné očekávání bylo donekonečna se opakujícím čekáním na Vánoce. Ale k tomuto adventu už došlo: v Betlémě před více než 2000 lety, ale i ve křtu každého z nás. My už jsme Vánoce slavili, Mesiáše jsme už poznali, už nás vykoupil, jsme součástí jeho lidství.
Teď čekáme na novou zemi a nová nebesa, kam nás uvede Pán, až přijde ve svém oslaveném lidství. A to vánoční, starozákonní očekávání Mesiáše nám v tom má být vzorem, abychom se učili, jak čekat a rozlišovat, a v Pánově příchodu se nespletli jako ti, kteří ho po jeho narození v těle nepřijali, protože neodpovídal jejich očekáváním.
Čekání totiž vytváří představy a na ně, zvláště na ty falešné, jsme přeborníci. Proto je nám na počátku liturgického roku předkládán vánoční advent jako prototyp toho definitivního narození. A všechny ty popisované tmy a krize, které ale přece dobře známe ze svého života, nás mají utvrdit v tom, že se Pán už přiblížil, že nám rozšiřuje srdce podle srdce svého, abychom vzpřímeni a s radostí čekali na jeho příchod.