Vydání: 2019/44 Změní se po synodě jáhenská služba?, 29.10.2019

Překrásné první čtení z knihy Moudrosti v sobě shrnulo takřka celou biblickou teologii bytí: Vše, co je, je jen proto, že Bůh to povolal v bytí a v bytí udržuje. Protože Bůh je dobrý, je všechno, aspoň co do faktu své existence, také dobré a na Boha, svého původce, ukazuje. Bůh je díky tomu ve všem, v každé existující věci a situaci, přítomný a také k nalezení. Je-li bytí, je tak stvořeno k tomu, aby bylo a bylo dobré. Samo se brání, když tomu tak není, brání se zlu jakožto nedostatku své dobroty. To je důvodem, proč zejména bytí člověka se vzpírá hříchu. Kupříkladu tím, že po jeho spáchání ztrácí skutečnou radost ze života a začne mít výčitky svědomí. I za nimi, jakožto za něčím jsoucím, je Bůh toužící po obrácení člověka a jeho návratu k dobru.
Evangelium bylo o setkání Krista s celníkem Zacheem, skutečným hříšníkem, který v touze spatřit Pána Ježíše vylezl až na strom. Za jeho touhou a následnou snahou bylo něco mnohem víc než jen pouhá zvědavost. Bylo to nejspíš i vědomí vlastní hříšnosti, touha – minimálně podvědomá – se z ní vymanit a naděje, že Ježíš by mohl pomoci. Proto také, jakmile Kristus na něj pohlédne a vyzve ho, aby slezl, že musí dnes zůstat v jeho domě, reaguje slovy: „Jestliže jsem někoho o něco ošidil, nahradím mu to čtyřnásobně.“ Pak slyší od Krista snad to nejdůležitější: „Dnes přišla do tohoto domu spása.“
Zacheus je tak příkladem člověka, který těžce hřešil, ale zároveň nepřehlušil výčitky svého svědomí, protest vlastního bytí proti zlému způsobu života židovského celníka. Jinak by totiž jen těžko dokázal tak okamžitě zareagovat obrácením.
Výčitky svědomí, smutek nad vlastní hříšností jsou proto něčím zásadním. Ostatně je to Bůh, kdo i jim dává bytí, aby člověku připomněly, že opravdu zhřešil. Není tudíž dobré je všemožně otupovat, či dokonce vytěsňovat, jak to často děláme, jen aby se nám pohodlněji žilo. Naopak, je potřebné je slyšet, protože to jsou právě výčitky svědomí, které i v nás dokážou vzbudit touhu po nápravě, uzdravení a návratu k Bohu. Podobně jako u Zachea.
Jen v dobru můžeme najít skutečné zalíbení, zlo se nám musí příčit. Takové je bytí, které nám dává Bůh. Kéž bychom využili čas života, který nám ještě zbývá, abychom hlas svého bytí volající po dobru a Bohu stále chtěli slyšet, abychom se nechali uzdravovat Kristem, a naše víra se tak stále více projevovala dobrými skutky, jak nás krásně vybídlo dnešní čtení druhé.