- Katolický týdeník

)
Anna Vanclová, spoluiniciátorka výzvy
Chtěli jsme, aby byly slyšet racionální hlasy, začal se jim dávat prostor v médiích, a předat politikům takříkajíc seznam lidí, kteří jim mohou posloužit jako poradci v záležitostech spadajících do jejich odbornosti.
Dílčím produktem výzvy bude internetový časopis, který plánujeme na stejné doméně v dohledné době spustit a zveřejňovat zde populárně naučné články od signatářů výzvy. Ty by se zabývaly různými tématy souvisejícími s imigrací, k nimž se dosud málokdo vyjádřil s chladnou hlavou a oproštěn od vyhraněných postojů.
Až skončí sběr podpisů, chceme výzvu oficiálně předat vládě, státním institucím a médiím.
Denisa Červenková, teoložka, karmelitka
Nejsem zrovna petiční tip, jako karmelitka obvykle volím jiné způsoby řešení aktuálních problémů. Jenže témata, o kterých je ve výzvě řeč, podle mě s životem víry a kontemplace dost úzce souvisejí: žitá víra se má vtělovat do konkrétních postojů a těžko můžu považovat za křesťanský postoj diskriminaci, násilí, nenávist, strach, nesnášenlivost. Strach obecně není dobrý vůdce.
Když se dívám na evangelního Ježíše a jeho chování k odlišným náboženským a kulturním skupinám, vidím, že překračuje logiku strachu a paniky z cizího a hledá, jak druhé osvobodit od diskriminace nebo naopak ze zaujetí násilím. Nabízí jiný pohled na člověka, blízký Boží logice neustálého nabízení vztahu a naděje v dobrou budoucnost, jejímž garantem je Bůh.
Jak Bůh mně, tak já tobě: když Bůh po celé dějiny lidstva vychází druhému vstříc, přes ty katastrofické hříchy, co neustále vršíme, proč bych neměla i já?
Pavel Svoboda, právník a europoslanec
Petici jsem podepsal, protože souhlasím s názorem, který je v ní formulován, že je třeba ke krizi přistoupit racionálně a nešířit panický strach, jenž by poslal k moci nebezpečné populisty. Politik, který se vozí na vlně paniky, pomáhá náckům k moci. Je třeba navrhovat řešení a krizi řešit, ne děsit lidi.
Zejména považuji za důležité, abychom v rámci negativních emocí k ekonomickým migrantům a jejich chování nepřehlédli ten malý počet skutečných uprchlíků, kterým jde doma o život.
P. Petr Vacík SJ, ředitel Exercičního domu v Kolíně
Opravdu mě znepokojuje cíleně vyvolaná a živená xenofobie v naší společnosti, a zvláště v církvi. Naprosto souhlasím s celým textem výzvy a jsem rád, že vznikla. Svou lidskostí a zdravým rozumem vědci v této výzvě zastoupili – a právem zahanbili – nás váhavé a ustrašené křesťany.
Mons. Tomáš Halík, rektor Akademické farnosti Praha a laureát Templetonovy ceny
Naše společná vlast Evropa stojí před nesnadným úkolem vyrovnat se s nebývalým přílivem uprchlíků a rozlišit, kteří skutečně prchají před genocidou či smrtí hladem (a těm, nakolik Evropě zůstal duch křesťanství, je třeba pomoci, ať jsou jakékoliv rasy, náboženství či národnosti), a kteří jen podlehli obchodu s lidmi a lidskou nadějí, že se v bohatých zemích Západu budou mít lépe, a odhalit mezi nimi i možné emisary extremismu. Tento úkol je možné v Evropě řešit jen společně, solidárně, v klidné, věcné, rozumné debatě.
Byl jsem minulý týden v Británii, kde po desetiletí žijí miliony muslimů (a žádné právo šaría tam nezavedli) a kam směřuje opravdu velký počet migrantů. Vůbec jsem se tam nesetkal s takovou mírou paniky a vystrašenosti jako u nás, kde většina lidí žádného muslima neviděla a kde žádné nezvladatelné tsunami uprchlíků nehrozí.
Naší zemí však lomcuje vlna paniky, iracionálního strachu, předsudků a nenávisti, čerpaná z největší části z nesolidních mediálních zdrojů a nacházející živné pole v bažinách neznalosti. Tato vlna je skutečně mnohem nebezpečnější než relativně malý počet uprchlíků, který k nám nakonec má přijít. Velmi záleží na tom, jak budou přijati – pokud s onou nenávistí, která se u nás ozývá, můžeme z nich opravdu vychovat nepřátele a nahánět je agitátorům Islámského státu.
Na strachu, nenávisti a neznalosti se už teď přiživují nejen bulvární média a populističtí politici, ale vysloveně fašistické a neonacistické skupiny v naší zemi. Pamatujme, že z podobného ducha vzešel v sousedním, nesmírně kulturním národě kdysi Adolf Hitler a nacismus.
První, kdo měl povinnost se těmto náladám postavit – podobně jako Masaryk antisemitismu – byl prezident Zeman, ten však jako obvykle dělá pravý opak toho, co bychom od hlavy státu měli čekat. A je to také povinnost církví. Velmi pozitivně mne překvapilo odvážné prohlášení Slovenské biskupské konference, ještě jednoznačněji než stanovisko ČBK podporující výzvy papeže Františka k pomoci uprchlíkům. A je to rovněž povinnost akademické obce, jež má vždy hájit rozum a kritické myšlení proti hysterii. Proto jsem výzvu bez váhání podepsal.
kardinál Miloslav Vlk, emeritní arcibiskup pražský
Když jsem četl Výzvu vědců proti strachu a lhostejnosti a viděl, že je opravdu vyváženě koncipovaná, fundovaná a velmi racionální, neváhal jsem ani na okamžik připojit pod ni svůj podpis.
Vědci zde nechtějí řešit podstatu migrace. Ale zaujalo mě, že v daném kontextu poukazují na to, jak se u nás při řešení závažných problémů často postupuje: i politici na nejvyšších úrovních nebo pracovníci médií se mnohdy nechávají unášet emocemi, nesnášenlivostí a „šíří překrucované a zcela lživé zprávy, které posilují paniku“. Motivací jsou tu často vlastní stranické nebo jiné úzké osobní zájmy.
V minulosti jsem se často zabýval tím, jak lidé v různých veřejných oblastech nebo v médiích hledají pravdu. A viděl jsem přesně to, co přivedlo vědce k jejich výzvě. Způsoby myšlení a hledání pravdy a šíření pravdivých zpráv jsou krutě zanedbány a žádná instituce se nikterak nezabývá formováním širokých vrstev a jejich uvažováním, přestože je pro společnost velmi nebezpečné tento vývoj nechávat běžet. V minulosti jsem v rozhovorech s některými politiky na tuto skutečnost vícekrát poukazoval. Na svém webu www.kardinal.cz jsem na dané téma v různých souvislostech vícekrát psal. Proto jsem výzvu přivítal s velkým uspokojením. A byl bych velmi potěšen, kdyby se tento počin vědců a dalších osobností stal mohutným impulzem pro řešení této velké bolesti naší společnosti.
I když jsem se k vlastnímu řešení problému migrace nevyslovil, jsem hluboce přesvědčen, že když se k této otázce bude přistupovat s pravdivými objektivními postoji, ve společenském dialogu různých stran, názorů a skupin, správné řešení se jistě najde.