Vydání: 2009/2 Palachův týden 1989, 6.1.2009, Autor: Zita Chalupová

V rámci výuky dějin vznikl s počátkem letošního akademického roku na Cyrilometodějské teologické fakultě filmový seminář. Na jeho organizaci se podílí odborný asistent katedry církevních dějin a dějin křesťanského umění Tomáš Parma, jemuž jsme položili několik otázek.

Doplňuje filmový seminář nějaký konkrétní obor související s filmem?
Seminář Dějiny ve filmu – film v dějinách vznikl z praktické potřeby zdůraznit roli filmu při výuce historie a církevních dějin. Jeho cílem je ukázat na důležitost filmu při vytváření historického povědomí široké veřejnosti, pomoci studentům uvědomit si, jak velký vliv má toto médium na uchování a rozšiřování historické paměti. Současně by měl ukázat na limitovanou hodnotu filmu při výpovědi o dějinách, která odpovídá i mezím samotného historického poznání. Historik může filmu závidět jeho schopnost vyprávět příběh detailně a celistvě, jeho schopnost zaujmout mnohdy vypravěče cele. Je si ovšem vědom i toho, jak dalece film vypovídá o době, v níž vzniká. Nezřídka je totiž nepokrytě i výrazem politické propagandy či reakcí na ni. Filmový seminář uskutečňujeme ne jako znalci filmu, filmoví kritici či filmoví vědci, ale jako historici: vidíme v něm médium, které vypovídá o dějinách. Na naší univerzitě se filmová věda pěstuje a vyučuje a my se v našem semináři nesnažíme jí konkurovat, naopak bychom možná i nějakého filmového vědce ve svém týmu uvítali.

Spolupracujete při přípravě semináře s jinými katedrami či fakultami?
Seminář je realizován ve spolupráci s katedrou historie na fakultě filozofické a katedrou církevních dějin na fakultě teologické. K této spolupráci nám pomohla nejen osobní přátelství mezi vyučujícími, ale také organizační nutnost: při novém rozdělování prostor mezi katedry filozofické fakulty přišla tamní katedra historie o svůj filmový sál. Jsou nyní našimi sousedy, a proto jsme jim nabídli, že mohou využívat jednu z našich učeben.

Mají o seminář studenti velký zájem?
Seminář je mladým projektem, probíhá v této podobě první semestr, přesto je zatím o něj z řad studentů celé univerzity velký zájem: je do něj zapsána téměř stovka studentů ze všech fakult s výjimkou lékařské, i když jsme si původně mysleli, že bude doménou historiků a teologů. Množství posluchačů samozřejmě ovlivňuje i úroveň diskuse, kterou se snažíme po promítnutí filmů vyvolat. Dalo by se říci, že nás seminář učí i mnohé o tom, jak je historie vnímána neodbornou veřejností. Je tedy velkou školou pro nás, kteří se podílíme na jeho vyučování.

Jaké filmy bývají především na programu?
Už z názvu celého kurzu vyplývá, že se jedná o filmy, které vypovídají o historické tematice. Zatím jsme se věnovali historii starověku a středověku, ale každý film, jak už bylo řečeno, reflektuje dobu svého vzniku. Například Ejzenštejnův Alexandr Něvský z roku 1938 nevypovídá jen o sporu Rusů s řádem německých rytířů v první polovině 13. století, vrcholícím bitvou na Čudském jezeře r. 1241, ale je i mistrnou ukázkou stalinské protiněmecké propagandy před začátkem 2. světové války. Když Sovětský svaz podepsal přátelskou dohodu s Německem, byl film z kin stažen, ale po hitlerovském útoku se do nich opět vrátil. V dalších semestrech se chceme věnovat novější historii, na své si přijdou i příznivci dějin 20. století.

Co by měl filmový seminář u studentů rozvíjet?
Seminář, alespoň z mého pohledu, má u studentů vyprovokovat dvojí: především kritický odstup k tak uchvacující a plně pohlcující skutečnosti, jíž film chce a může být, tedy schopnost o věcech přemýšlet. Většina posluchačů není studenty historie nebo teologie, a tak je filmy i naše snaha o diskusi snad přivedou k zájmu o ně, byť pouze laickému. I když jsme si vědomi, že jen těžko můžeme podobné postoje při tak velkém počtu studentů zachytit či vnímat, já osobně doufám, že se to podaří alespoň u několika z nich. A to bude mou největší odměnou.