odst. 24: "Evangelizující společenství vstupuje svými skutky a gesty do každodenního života druhých, zkracuje vzdálenosti, snižuje se až k ponížení, je-li to nutné, a přijímá lidský život, dotýkajíc se trpícího Kristova těla v lidu. Evangelizátoři jsou pak „cítit ovcemi“, které slyší jejich hlas. Evangelizující společenství potom přistupuje k „doprovázení“. Provází lidstvo ve všech jeho procesech, jakkoli dlouhé a prodlužované mohou být. Zná dlouhé lhůty a apoštolskou trpělivost. Evangelizující společenství je vždycky pozorné k plodům, protože Pán chce, aby bylo plodným. Stará se o obilí a nezneklidňuje se kvůli koukolu. Když rozsévač vidí klíčit koukol, nereaguje stížnostmi ani alarmismem. Nachází způsob, jak vtělit Slovo do konkrétní situace, aby přineslo plody nového života, byť jsou zdánlivě nedokonalé a nezralé."
Vydání: 2014/4 Křesťané se modlí za jednotu, 22.1.2014, Autor: Romuald Štěpán Rob
Papež František po nás nechce málo. Žádá nás, abychom se přiblížili ba přímo vstoupili do života druhých, abychom jim nekázali odněkud zdálky o Bohu, ale stali součástí jejich životů. Máme "načichnout ovcemi", chápat problémy jiných, dokázat se do nich vcítit, chápat souvislosti a nebát se na této cestě občasného ponížení. Ve chvíli, kdy nastoupíme na tuto cestu, staneme se opravdovými. Opravdovými před sebou samými, před ostatními i před samotným Bohem. Tato opravdovost života znamená umět přiznat si svou slabost a hříšnost, a i přesto nebo snad právě proto je to cesta, na které dokážeme druhé oslovit a přivádět je k Bohu. Ne vždy jsou výsledky tohoto poslání podle našich představ, ale není třeba se zneklidňovat. Boží slovo vyřčené citlivě, s empatií a s opravdovostí si svoji cestu najde.
- Umíme se vcítit do druhých dříve než jim předáme víru?
- Dokážeme přiznat vlastní nedokonalost i před těmi, kterým předáváme Slovo?
