Duchovně se zasmát na Cestě do Říma

Do vybraných kin se na sklonku léta dostal česko-polský snímek Cesta do Říma. Celovečerní debut Tomasze Mielnika, který jej natočil jako svůj absolventský film, je odvážnou a otevřeně surrealistickou komedií s duchovní tematikou.

Vydání: 2015/37 Rozhřešení pro ženy po potratu, 8.9.2015, Autor: Lukáš Jirsa

Příloha: Perspektivy 37

Příběh o nesmělém galerijním hlídači Vaškovi (Václav Hrzina), který se vydá s kradeným obrazem do Říma, nestaví na dynamické zápletce ani sevřeném ději, ale mnohem víc na epizodickém vyprávění příběhů lidí, které Vašek na své cestě potkává. Ať s ním ve vlakovém kupé sedí katolický kněz, blondýna s psíkem, buddhistický mnich, či postarší filozof, každý má svůj příběh, který se nějak dotýká základních otázek lidského života – víry, lásky nebo vykoupení.

Snímek zaujme svébytnou atmosférou díky jasnému vizuálnímu stylu (středová kompozice), specifickému vedení herců, jejichž výkony jsou ironicky parodické, i nadměrnému výskytu mediálně známých tváří v epizodních rolích – ostatně žádné jiné v Cestě do Říma nenajdeme. Tomáš Hanák, Miroslav Donutil, Nina Divíšková či Igor Bareš, to jsou jen některé z hvězd, které se v minirolích účastní tohoto neotřelého filmového debutu.

Režisér Tomasz Mielnik, který vystudoval kromě FAMU dějiny umění na Vratislavské univerzitě, přichází s duchovní komedií, což může znít jako protimluv. K tomuto zdánlivě nesourodému spojení režisér říká: „Když se dívám na svalnaté kulturisty na freskách v Sixtinské kapli nebo na ďábla majícího průjem z hříšníků na freskách v Bologni, spatřuji v tom určitý humorný prvek. Ale samozřejmě pojem duchovní komedie musíme brát s nadhledem a i zde se jedná o určitý vtip.“

Cesta do Říma je příjemným filmovým osvěžením, už jen díky vybočení z neustále se opakujících vztahových dramat, komedií, či spíše hořkých komedií, jež už roky kralují české filmové produkci. Po delším čase můžeme opět vidět snímek, který sice zdaleka není bezchybný, rozhodně však je umělecky rozhodný, myšlenkově nápaditý a svým způsobem i pěkně umanutý, což v rámci vysokých ambic mladých filmařů není vůbec na škodu.