Vydání: 2008/24 Nezavírejme oči před prostitucí, 10.6.2008

Bohužel převládá názor, že prostituce tu byla, je a bude, a pokud si některé dívky, ale dnes i chlapci, vybrali tento druh povolání, musí počítat i s určitými riziky, neboť za to mají slušné peníze.

Úmyslně používám slovo dívky a chlapci, protože průměrný věk prostituujících se osob je v celosvětovém měřítku pod 18 let. Ve skutečnosti „dobrovolná“ prostituce neexistuje. Podle světových statistik téměř každá prostitutka (prostitut) byla v dětství pohlavně zneužita, fyzicky týrána nebo se stala obětí incestu. Další příčinou je obrovská chudoba. Některé osoby těžce doplatily na svou přílišnou důvěru či naivitu, kdy se nechaly najmout na práci barmanky, tanečnice, hostesky či společnice a byly donuceny k prostituci násilím.

Teorie kontra praxe
Veřejnost by se měla o tuto problematiku zajímat a udržovat naše zákonodárce pod mírným, avšak permanentním tlakem veřejného mínění, abychom nedopadli jako v Německu nebo Holandsku, kde po legalizaci, respektive regulaci prostituce obrovsky narostl obchod s „bílým masem“. Podstatou tohoto přístupu je důsledné rozlišování „prostituce“ definované jako poskytování sexuálních služeb za úplatu a „obchodování s lidmi“ definované jako užití jiného k pohlavnímu styku pod pohrůžkou násilí, lsti apod. na straně druhé. Zatímco prvé je druh podnikání, druhé je trestným činem. Teoreticky to takto rozlišit lze, v praxi však nikoliv. Obchodníci s „bílým masem“ se účinkem zákona stanou obchodními dealery, kteří pomáhají sexuálním pracovnicím hledat práci – doma i v zahraničí. Naše děti by se mohly ještě snadněji nechat uvést v omyl při výběru povolání, neboť, jak hlásají některé časopisy – prostitutka je sebevědomá úspěšná a bohatá podnikatelka, která pomáhá mužům řešit jejich psychické a sociální problémy...
Podle návrhu Zákona o regulaci prostituce z roku 2005 by prostituce měla být povoláním vykonávaným na základě zvláštního povolení s povinností pravidelných lékařských prohlídek. Podle ministerstva vnitra by měl zákon pomoci potírat obchodování s lidmi, drogami a praní špinavých peněz. Naštěstí tento zákon nemůže být přijat, pokud nebude vypovězena mezinárodní Úmluva o potlačování a zrušení obchodu s lidmi a využívání prostituce druhých osob, podle které jsme se zavázali, že nebudeme prostitutky podrobovat registraci, nýbrž zakážeme kořistění z prostituce a zakládání nevěstinců. Návrh na vypovězení Úmluvy už jednou parlamentem neprošel a doufejme, že si mezinárodní ostudu spojenou s vypovězením smlouvy odpustíme. Současná trestně právní úprava (§ 204 – kuplířství, §217a,217b – svádění k pohlavnímu styku, 232a – obchodování s lidmi) je s naším mezinárodním závazkem v souladu.

Trestuhodný nákup
Měli bychom si však spíše vzít příklad ze Švédska, kde podle trestního zákona platí zákaz nákupu sexuálních služeb. Tento model vychází z toho, že prodej „bílého masa“ je stejně trestuhodný jako jeho nákup. Prostituovanou osobu považuje za oběť a snaží se jí poskytnout pomoc. Zaměřuje se na poptávku, kterou kriminalizuje. Vychází z toho, že klienti jsou členové většinové společnosti, vážení a mnohdy i vysoce postavení občané, otcové rodin, jimž na jejich čistém trestním rejstříku záleží, a tudíž snáze postižitelní.
MARIE BOHÁČOVÁ