Vydání: 2019/45 Zazní díky za svobodu, 5.11.2019, Autor: Radek Gális

Příloha: Diecézní zpravodajství - Českobudějovická diecéze

Průvod, který se v 18 hodin vydal z Piaristického náměstí, se po necelé půlhodině zastavil u kašny na náměstí, v jejíž blízkosti stojí desítky bílých židlí a na nich hoří svíčky. Ty planou i v dětském kočárku, na invalidním vozíku nebo nemocničním lůžku, aby připomněly naše blízké, kteří už tady nejsou.
„Když jsem šel v průvodu, chránil jsem si světlo, které mi několikrát zhaslo,“ obrátil se herec Víťa Marčík k přítomným. „Ale vždy mi někdo pomohl znovu je rozsvítit. Je dobře, že udržujete světlo,“ pokračoval herec. „Někdo mi řekl, že Boha najdu, když ho budu hledat. A pak mi zase někdo jiný řekl, že Bůh není. Napadlo mě, že možná mají pravdu oba. Možná existuje Bůh i nicota vedle sebe a každý najde to, co hledá a čemu věří,“ dodal Marčík a předal slovo knězi z kongregace petrinů Janu Peteru Madárovi.
„Dnešní slavnost není slavností smrti, ale života,“ zdůraznil kněz. „Věříme, že smrt nemá poslední slovo. Když vzpomínáme na mrtvé, připomínáme si, že tady s námi byli a žili. Z jejich života si bereme mnoho obdarování. Vděčíme jim za to, že jsme si od nich mohli vzít světlo. Je třeba naše životy naplnit a být světlem pro jiné,“ připojil P. Jan Peter Madár.
Mezi přítomnými pak koloval chléb, který trhali a předávali dál. Někteří v ohni spálili vzkazy, které napsali zemřelým blízkým, jiní zapíchli do písku svíčku za mrtvé. „Tenhle večer je pro nás povzbuzením a jsem rád, že přišlo hodně mladých lidí,“ svěřil se přítomný pan Antonín, který oceňuje i další Marčíkovu akci – tesání křížů na Velký pátek.