Vydání: 2005/30 Automobilismus, 16.8.2005, Autor: Iva Peřinová

Příloha: Doma

Roman Sztula: Jednou v prosinci jsem Simoně nabídl, že v létě pojedeme na rekreaci k moři. Manželka odpověděla, že by raději jela někam na kole. Po předchozích zkušenostech, které byly jenom pozitivní, jsme vzhledem k malému dvouletému synovi zvolili Skandinávii na kolech. Takže: nápad byl můj, ale především ho musela schválit manželka.

Simona Sztulová: Dva roky a dva měsíce.

Simona: Na kolech jezdíme delší dobu, takže už víme, co vzít s sebou. S malým jsme ale na tak dlouhou dobu vyrazili poprvé, takže „pár“ věcí bylo přece jen třeba dokoupit. Museli jsme trošičku vylepšit i naše cestovatelské zázemí, kdyby náhodou bylo špatné počasí.

Roman: Máme klasická horské kola stará osm a deset let.

Jedinou změnou je to, že nejezdíme na horských pláštích, ale na pláštích silničních.

Roman: V momentě, kdy u nás začaly být na trhu horská kola, jsem si ho pořídil a začal jezdit. Zprvu šlo o ČR (převážně jižní oblasti), později jsme s manželkou navštívili Rakousko, Alpy, několikrát Tatry. V roce 2001 jsme cestovali v Dánsku a Švédsku, kde jsme si také pořídili malého človíčka, kterému jsme ještě v bříšku začali říkat Olaf - nakonec dostal jméno Michal.

Simona: Já dělala závodně sportovní gymnastiku, házenou, dívčí fotbal, manžel tenis a fotbal. Našim společným koníčkem byly lyže, ale to už je minulostí.

Roman: Dnes pracuji ve státní sféře jako policista.

Simona: Já pracuji jako instruktor plavání novorozenců, kojenců a batolat v  babyklubu.

Roman: Než se vydáme na cestu, máme limit 500 ujetých kilometrů. Jenže před cestou na Nordkap nám to zrovna nevyšlo, měli jsme najeto pouze 200 km.

Simona: Ano, jezdíme s vozíkem po Beskydech vysloveně bočními cestami. Na našich silnicích bychom měli strach, tam dáváme Míšu spíš do sedačky.

Roman: Podstatný - zejména, pokud jedete s vozíkem za kolem. Ve skandinávských zemích je podobných vozíků podstatně víc, řidiči jsou na ně zvyklí a jsou ohleduplní. Holandsko a Dánsko jsou zase země, kde jsou cyklostezky vedle hlavních silnic odděleny metrovým pruhem trávy. Někdy až 2,5 metru široká cyklostezka má vlastní dopravní značení včetně kruhových objezdů a svislých a vodorovných dopravních značek.

Simona: Pod stanem, tentokrát jsme museli mít dva, protože máme stan jen pro dvě osoby a se starším synem jsme byli v podstatě tři dospělí. Skandinávie má tu výhodu, že se může povětšinou spát v přírodě. Pouze kvůli hygieně nebo vodě jsme občas vyhledali kemp.

Simona: Jezdí, ale spíš na kratší trasy. Tohle byla první delší trasa, kterou absolvoval. Zkonstatoval, že příště jede s námi znovu, tak se mu to asi líbilo.

Simona: Museli jsme koupit větší ešus. Malému jsme vezli jídlo zvlášť - dbáme na to, aby měl výživu, jakou potřebuje. My jsme žili z polévek ze sáčku, rýže a vloček, jemu jsme kupovali maso, ovoce a jogurty, aby mu nechybělo vůbec nic.

Simona: Pomáhají, jinak to ani nejde. Manžel se starším klukem stavěli stany a potom povětšinou obsluhovali vařič. Já jsem se většinou točila kolem malého - hygiena, jídlo, ukládání, uspávání... Vařili jsme mu jako prvnímu, aby se najedl a nechtěl potom jíst naše jídlo.

Simona: Každý většinou jede svým tempem. Letos byla pro mě výhoda, že manžel táhl vozík s Míšou, takže na tom byl v podstatě hůř než já. Sem tam někdo ujede, ale to nám nevadí - vždycky se držíme v dohledu, kdyby se stala třeba nějaká technická patálie. Jen starší syn nám ujížděl, protože se potřeboval vybít. Když ale začaly manžela zlobit kolena, střídal se s ním v tažení vozíku. Zapřáhl se a říkali jsme mu šerpa, protože měl nejtěžší kolo - vezl oba stany, hodně potravin... Jeho kolo vážilo zhruba 68 kg.

Roman: Dennodenně něco nového poznáváte. Je to něco jiného, než když vás vyklopí v letovisku a absolvujete jenom trasu mezi pláží a hotelem. Na trase se každý den staráte o jídlo, pití a večer o dobré spaní. Byli jsme v euforii, když jsme se posunuli o dalších 130 kilometrů na sever.

Simona: Určitě. Snad se nám podařilo dokázat, že dítě není překážkou toho, aby člověk mohl cestovat na kole. Jde jen o to věci zorganizovat, domluvit a všechno přizpůsobit dítěti. My jsme jeli, když náš nejmladší chtěl; když nechtěl, tak jsme stáli. Nebyl žádný problém.

Simona: Byl dokonce spokojenější než doma, protože jsme byli pořád celá rodina spolu a nikdo nemusel odcházet nikam do práce. Byl vysmátý, nestalo se, že by třeba brečel.

Roman: Je třeba podtrhnout, že jsme byli připraveni - kdyby se mu nechtělo jet dál – strávit dovolenou u nějakého finského jezera, případně se otočit zpátky. Zatím to bylo tak, že než jsme ráno vstali, on už v pyžamu naskakoval do vozíku a volal: „Mami, tati, jedeme!“ Viděl toho strašně moc nového: třeba soby, kteří jsou v Laponsku běžným zvířetem.

Roman: Díky Bohu neměli. Úrazy a nemoce se nám skutečně vyhýbají – nevíme, čemu to přisuzovat: štěstí nebo náhodě? Možná je to také tím, že si vozíme dvě základní věci - a to je slivovice a česnek. Česnek si dáváme zpravidla každý den a slivovici pro dobrou náladu, když třeba prší.

Simona: Na každé cestě se snažíme některé památky vyhledat. Je pravda, že ve Finsku jich moc není a jít s malým do muzea není to pravé. Některé kostely jsme ale navštívili. Byl mezi nimi dokonce nejstarší kostel ve Finsku.

Roman: Je třeba podotknout, že jde o luteránské kostely. Těch katolických je ve Finsku málo. Moje maminka je silně věřící katolička a já jsem také katolík. Bydlíme v Jablunkově, v úplně nejvýchodnější obci Česka, kde je víra obzvlášť silně zakořeněná.

Simona: Rozhodně. Když teď Míša slavil třetí narozeniny, dostal od babičky obrázek andílka. Už ho má nad postýlkou a sám se naučil večer říkat Andělíčku můj strážníčku.

Prvně se rozhodli oni a já se k nim přidal. Nedovedl bych si představit, že by jeli tak daleko a já bych zůstal sám doma.

Někdy skutečně říkali, že jsem trošku hyperaktivní.

Dovedete si jistě představit sedm týdnů s rodiči, když nemáte kam utéct! Někdy jsme se trochu chytli, ale celkem ta cesta dopadla dobře. Na psychiku to bylo někdy těžké.

Jak se to vezme. Na kole jezdím rád a když přijdu ze školy, sednu na kolo a jedu se třeba 50 km projet. Mám kolo skutečně hodně rád.