Vydání: 2005/41 Život rodiny po odchodu dětí z domova, 4.10.2005, Autor: Jiří Macháně

Jaký je podle vás význam této výstavy?
Lidé na druhé straně oceánu nemají příliš hluboké kořeny. Za „staré umění“ často označují i taková díla, která vznikla před sto lety. Proto je pro ně výstava prezentující umění staré 700 let něčím mimořádným. Navíc jsou to díla, která mají obrovskou výpovědní hodnotu, protože mají duši. Tu do nich vtiskla víra lidu, který tuto kulturu vytvářel. Při zahájení výstavy jsem řekl, že je „darem“ malého národa ze střední Evropy velké Americe.

Měl jste možnost si expozicí v klidu projít?
Ano a udělala na mě opravdu veliký dojem. Lidé, kteří budou procházet expozicí v Americe (a později i tady v České republice) si snad ani neuvědomí, že všechna ta překrásná díla jsou dnes rozptýlená na mnoha místech naší země a celé Evropy. I pro nás bude asi překvapivé vidět na jednom místě krásu, která kdysi vznikala v jednom regionu, a později byla rozptýlena.

Zaznamenal jste nějaké bezprostřední reakce?
Tvůrci výstavy o ní hovořili v superlativech. Jak říkali, byl to pro ně samotné - pro profesionály, kteří se pohybují v oboru - hluboký zážitek. Hovořil jsem také s novináři, kteří nešetřili chválou a říkali mi, že se mezi exponáty pohybují se zatajeným dechem.

V českém tisku se psalo, že církev byla při zapůjčování exponátů velmi vstřícná...
Už před šesti lety jsem kurátorce výstavy slíbil, že uděláme všechno pro to, abychom zapůjčili maximum možných exponátů. Také díky tomu byli zástupci církve pozváni na zahájení. Už se těším, až dorazí výstava do Česka, protože tak bude moci v našich místních podmínkách vypovídat o možné a příkladné spolupráci státu a církve - a to zvlášť v době, kdy jsou tyto vztahy tolik problematizovány.