Vydání: 2007/41 Proč lžeme?, 9.10.2007, Autor: Martin T. Zikmund

Když se jihokorejský prezident Roh Moo-hyun vydal minulý týden do Severní Koreje s nabídkou humanitární pomoci po ničivých záplavách, před nejstřeženější hranicí světa vystoupil z auta a symbolicky přešel přes hraniční čáru pěšky. „Překračuji tuto zapovězenou čáru rozdělení. Tato hranice bude nakonec zrušena a zeď dělící obě země padne,“ prohlásil na začátku druhého oficiálního setkání přestavitelů obou zemí od skončení korejské války v roce 1953.

Za člena delegace jihokorejského prezidenta byl přizván také katolický biskup John Chang. Podle ředitele korejské Charity to mělo velký význam, přestože otázka náboženské svobody nebyla na programu jednání. Obě země se totiž ve vztahu k náboženství diametrálně liší. Zatímco Jižní Korea zažila v posledních desetiletích nebývalý nárůst křesťanské víry, komunistický Sever ve stejném období náboženství tvrdě potlačoval.

Zpustošený jeruzalém
„Náboženství a pověra jsou jako jed, který hubí socialismus a ochromuje třídní uvědomění,“ hlásá oficiální propaganda severokorejského režimu. Podle Christian Solidarity International (CSI) jsou křesťané vystaveni v komunistické Koreji brutálnímu pronásledování. Od ukončení korejské války v r. 1953 zmizelo na Severu asi 300 tisíc křesťanů včetně kazatelů, kněží a řeholních sester. Předpokládá se, že všichni skončili jako mučedníci. Ostatně to bylo potvrzeno dřívějšími vězni, kteří vypověděli, že křesťané v týchž pracovních táborech byli vystaveni zvlášť krutému zacházení.
CSI dále informuje, že před sto lety žilo v hlavním městě Pchjongjangu více než čtvrt milionu křesťanů. Městu se říkalo „Jeruzalém východu“. Po převzetí moci komunisty v roce 1948 začala systematická likvidace příslušníků všech křesťanských církví. Odhaduje se, že skrytá, tzv. podzemní církev v KLDR dnes čítá 13 tisíc křesťanů. Ti se schází k bohoslužbám a studiu Bible tajně v domácnostech a skrýších.

Korejský zázrak
Zcela odlišně se daří křesťanům na jihu poloostrova. V této souvislosti se dokonce mluví o „korejském zázraku“. Exploze křesťanského vyznání zde totiž byla v poválečném období tak velká, že počet věřících se zde každou dekádu zdvojnásobil.
Nyní žije v Jižní Koreji až čtyři miliony katolíků a devět milionů protestantů, tzn. každý třetí obyvatel patří do některé z křesťanských církví. V Soulu se nachází devět z deseti nejpočetnějších křesťanských sborů (farností) světa. Jižní Korea vysílá do zahraničí tak velké množství svých misionářů, že se jí vyrovnají jen Spojené Státy.
Jihokorejský katolický biskup John Chang vyjádřil radost nad tím, že se mohl s prezidentskou delegací do KLDR dostat. Nedělá si přitom iluze o motivech tamní vlády. Komunistický režim je podle něj tlačen ke spolupráci katastrofální ekonomickou situací v zemi, zvláště po letních záplavách. Lidé v Severní Koreji urgentně potřebují prakticky všechno. V této situaci nepřijmout možnost dialogu a humanitární pomoci by mělo jedinou alternativu: konflikt a destrukci. Křesťané v Jižní Koreji se však modlí o pravý opak: o pokojné sjednocení obou částí poloostrova.