Vydání: 2008/37 Nové moderní způsoby výchovy, 9.9.2008, Autor: Jiří Macháně

Je den titulární slavnosti velehradské baziliky Nanebevzetí Panny Marie. V chrámu se scházejí sestry sv. Cyrila a Metoděje z Čech, Moravy, Slovenska i Ukrajiny. Věčné sliby dnes totiž skládají dvě ze sester – Edita a Ignácie.

Liturgický prostor právě rekonstruovaného chrámu je vyzdobený jako pro svatbu. Na oltáři a kolem něho jsou bílé kaly, závoje, drobné květy a zelené ratolesti.
„Ta paralela se svatbou je na místě. Odevzdáváme se Kristu a zavazujeme se k tomu až do smrti,“ vysvětlila sestra Edita. Na začátku mše svaté se biskup Josef Hrdlička obou řeholnic ptá, co žádají od Boha a církve. „Sílu vytrvat a následovat Krista, svého snoubence, v této řeholní rodině až do smrti,“ odpovídají obě.

„MOJE MALOST, BOŽÍ VELIKOST“
„Chceme prosit za vás, aby obsah Mariina ,fiat – staň se‘ pronikl váš život, aby se stal vyznáním vaší lásky k Bohu. Ty čtyři hlásky bude v modlitbě Magnificat říkat Maria s vámi. Vy je Bohu opakujte spolu s ní,“ řekl sestrám biskup Hrdlička při promluvě. Před věčnými sliby, které následovaly, ještě dodal: „Pamatujte, že Bůh na vás vykonal veliké věci a ještě vykoná, protože on dává v gradaci, sílu svých darů stupňuje.“
Čistotu, chudobu a poslušnost, věrnost evangeliu i zachovávat Konstituce Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje až do smrti – k tomu se vzápětí zavázaly obě sestry. Během samotného slibu těžko skrývaly své pohnutí. „Jistěže jsem byla dojatá, je to velmi silný okamžik, kdy zakoušíte svou malost a slabost, to jak jsme v rukou Božích a nemůžeme se spoléhat jen sami na sebe,“ prozradila později sestra Ignácie.
Zástup gratulantů v chrámu nebral konce. Vytvořili jej nejen přátelé a rodinní příslušníci sester, ale také někteří poutníci z Matice velehradské, která zde v ten den měla pouť. A blahopřání nepatřila jen sestrám Editě a Ignácii. Další dvě sestry totiž slavily ve stejný den 70. výročí svých prvních slibů a pět řeholnic pak šedesáté.
„Věčné sliby jsou okamžikem vděku Bohu a všem lidem, kteří nás k tomuto dni přivedli,“ neskrývala svou radost při slavnostním obědě v klášteře sestra Edita a dodala: „Patřím Kristu. A to si lze jen těžko představit, dokud to sami neprožijete. Přála bych všem, aby to poznali.“