Černý kámen na křížové cestě Vysočinou

farním kostele v Kunštátu na Moravě. Pak už křížová cesta pokračuje jarní přírodou. Jdeme loukami a lesy Vysočiny do sousedních Sebranic, které také spravuje kunštátský farář P. Pavel Kafka. Z půldruhé stovky účastníků je dobrá třetina dětí, které svého kněze neustále obklopují a vyžadují jeho pozornost.

Před odchodem pokládá P. Kafka malým farníkům otázku: „Co bylo na kříži Pána Ježíše nejtěžšího? No přece všechny naše hříchy, které musel vynést na Golgotu!“ Na připomínku tohoto Kristova břemene nesou pak dětští poutníci celou cestu kámen, černý jak viny, které představuje. Střídají se po každém zastavení, vždy jeden přenáší kámen a jiný vede průvod s dřevěným vyřezaným křížem. O obě služby je veliký zájem. Otec Pavel využívá pětikilometrové cesty i k procvičení náboženských znalostí dětí. Především se s nimi baví o všem, co souvisí s Ježíšovou výkupnou obětí a jeho vzkříšením. Protože za správné odpovědi má kněz připraveno mnoho sladkostí (a navíc ještě zvědavě přihlížejí rodiče), děti se upřímně snaží.
Tradice odpolední křížové cesty o 5. postní neděli vznikla před pěti lety, ale účastníci ji šli jen čtyřikrát. Kde už totiž letos kvetly celé koberce podléšek, plicníku, podbělu a devětsilu, ležela loni dvoumetrová závěj. „Tehdy tato křížová cesta proběhla v kostele, o nic jsme vlastně nepřišli. Ale golgotská pouť přírodou má naprosto jedinečné kouzlo. Jsem ráda, že se nyní zase vydařila,“ raduje se Marie Křepelová, která přišla z další obce farnosti – Zbraslavce.
To se již blížíme do cíle cesty. V sebranickém kostele nás čeká poslední zastavení a P. Pavel Kafka uzavírá pobožnost svátostným požehnáním. Ještě však není konec! Domácí, které už nečeká cesta zpět, zvou kunštátské sousedy na pohoštění v místní hospodě. U ošatek, plných vonících koláčů, u kávy nebo čaje se příjemně beseduje. Především o úkolech, které tuto živou farnost čekají v blízkých svátečních dnech Velikonoc.