Lupa
Obsah Obsah
Archiv
Portál
Duben 2024
Březen 2024
Únor 2024
Leden 2024
Prosinec 2023
Listopad 2023
Říjen 2023
Září 2023
Srpen 2023
Červenec 2023
Červen 2023
Květen 2023
Duben 2023
Březen 2023
Únor 2023
Leden 2023
Prosinec 2022
Listopad 2022
Říjen 2022
Září 2022
Srpen 2022
Červenec 2022
Červen 2022
Květen 2022
Duben 2022
Březen 2022
Únor 2022
Leden 2022
Prosinec 2021
Listopad 2021
Říjen 2021
Září 2021
Srpen 2021
Červenec 2021
Červen 2021
Církev.cz Zprávy Logo Duchovní péče Katolický týdeník E-shop Česká biskupská konference
Archivní článek

Čepův Dvojí domov na divadelní scéně

29. 12. 2015

Tisk

Necelý rok po originálním scénickém pojednání fragmentů první knihy Dantovy Božské komedie přichází režisér Jan Nebeský v pražském Experimentálním prostoru NoD s novou scénickou realizací.

Vydání: 2016/1 Koledníci vyrážejí do ulic, 29.12.2015, Autor: Josef Mlejnek

Příloha: Perspektivy 1


S Lucií Trmíkovou (autorkou scénáře) divákům předložili další divadelní událost: performance tentokrát zpřítomňuje básnický i myšlenkový odkaz spisovatele Jana Čepa.
Poutníkem na zemi
Obrazy jak z raného povídkového souboru, podle nějž je inscenace nazvána, tak z dalších Čepových próz se prolínají s úvahami, které vznikly ve spisovatelově pařížském exilu a skrze něž k nám promlouvá hluboce osvojená křesťanská moudrost. Nejde o literární pořad, pásmo, koláž nebo o dramatizaci literárního díla, nýbrž o důmyslnou kompozici, kde je vše podstatné vyjádřeno čistě divadelní řečí. Rámec toho, co se na scéně odehrává, vymezují Čepova slova uvedená jako prolog: „Rád bych věděl, co má Bůh za lubem.“ Hovoří o „vytrvalém pocitu, že je na zemi poutníkem“ a že „žije v očekávání, jako by se měl před ním rozevřít obzor nějaké nové krajiny“. Slova „dvojí domov“ obsažená v názvu skrývají dvojí smysl: jde o rozdvojení života v rodné vlasti a života v exilu stejně jako o existenciální determinanty vezdejšího života, uzemnění v něm, pohybujícího se však v perspektivě nové země a nového nebe.
Na scéně se objevují tři herci: Lucii Trmíkovou a Davida Prachaře doplňuje Alois Švehlík. Židle, stůl, na stole hrnek s mlékem a hrnec s bramborami na loupání. Vedle stolu dva balíky slisované slámy – má jít o symbol venkovanství tísněného urbánní civilizací? Nakonec to ani nejsou balíky, nýbrž slámou obalené krabice s otvorem vespod. Sláma, jež měla čouhat z bot, zdobí nakonec hlavy herců. Mladého Bohuslava Reynka kdysi pohoršil čísi povzdech, že jsme „poutníky na zemi“, protože v něm vycítil zlehčení našeho zdejšího pobývání s odkazem na nebeskou vlast. U venkovansky zakořeněného Čepa žádné zlehčování nehrozí: je si vědom, že o naší spáse se nerozhoduje někde za balkony věčnosti, ale tady a teď.
V Nebeského scénických obrazech se před očima diváků odvíjí to, co si zapamatovaly spisovatelovy dětské nebo chlapecké oči – rodiče, nepoměrně víc však matka, odpovědi na nevinné, ale zároveň zneklidňující otázky. David Prachař v jednu chvíli několikrát naléhavě opakuje: „Ztratil jsem někde své jméno… Řekni mi přece, jak se jmenuji…“: jako dítě, jako muž, ale také jako stařec, v celé škále jednoho lidského života. Spisovatel dokáže vidět zlo, není jím však nakažen, nebo dokonce spřažen, a už vůbec není sentimentální.
Tančí téměř nabodnuti na hůl
K nejsilnějším místům tohoto představení patří ztvárnění vražedného příběhu žárlivého Andreje a lehkomyslné Jiřiny z románu , kdy Trmíková a Prachař spolu divoce tančí téměř nabodnuti na hůl, která mezi nimi vytváří nepřekonatelnou vzdálenost. Hudba Martina Dohnala nepředstavuje pouhý doprovod či podkres, ale nenápadně k nám vzlíná zevnitř, vychází ze stejného zdroje jako sledovaný děj. V průběhu každého představení postupně vzniká na ploše zadní stěny obraz krajiny s postavami, horizont odděluje žlutou zemi od modrého nebe. Na místě ho vytváří výtvarník scény Igor Korpaczewski.
Už před dvaceti lety se Čepovým (a také Demlovým) odkazem inspiroval režisér J. A. Pitínský v dramatickém díle nazvaném . To bylo sice plné sugestivních obrazů, ale základní poselství Čepova díla si tehdy režisér vysvětlil po svém a posunul ho někam jinam. Ve srovnání s ním vytvořil Jan Nebeský v spisovatelův velice živý, ale zároveň věrný ikonostas.
Nebeský – Trmíková – Prachař: Dvojí domov (z Čepa). Experimentální prostor NoD, Dlouhá 33, Praha 1. Nejbližší reprízy se hrají 21. 1. a 11. 2. 2016 vždy od 20 hodin.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou