Brabcův Máj má k Máchovi daleko

Režisér a kameraman F. A. Brabec má za sebou již jednu adaptaci české básnické klasiky – Erbenovu Kytici. Ta byla sice kritiky přijata nejednoznačně, ale diváky vděčně. Nynější adaptace Máchova Máje se u kritiků dočkala přijetí jednoznačně negativního. Brabcův pokus zfilmovat vrcholné dílo českého romantismu selhal.

František A. Brabec je především velice ceněným kameramanem. Za kamerou stál třeba u Obecné školy Jana Svěráka, natočil také řadu hudebních klipů a reklam. Od roku 1996 se rozhodl zasednout i na židli režiséra celovečerních filmů a Máj je již jeho pátým dílem.
Filmová adaptace Máchovy lyricko-epické básně byla doprovázena (stejně jako předchozí Kytice) režisérovým prohlášením, že se jedná o velikou výzvu kvůli údajné nezfilmovatelnosti díla. Zatímco Erbenova Kytice je plná dějově silných básní, které se na plátno dají efektně převést, Máchův Máj je na děj velice chudý, což je pro Brabce hlavním kamenem úrazu. V básni chybí téměř jakákoli dramatická akce, těžiště zůstává v lyričnosti. Jak převést na plátno úvahy o kráse, mohutnosti a hrozivosti přírody spolu s přemítáním o vině, trestu, smrti a ztrátě naděje?
Negativní přijetí filmového Máje v tisku bylo takřka jednohlasné a s veškerými výhradami nelze než souhlasit. Herecké výkony hlavních představitelů, Viléma (Matěj Stropnický) a Jarmily (Sandra Lehnertová), jsou bezvýrazně unylé. Světlou výjimkou je Juraj Kukura v roli Vilémova otce a snad také (i když většinou příliš patetický) Jan Tříska v roli kata, který celým dějem provází. Výstavba děje, který musel být doplněn řadou vedlejších a často zcela zbytečných postav, postrádá potřebné napětí kvůli nedotaženosti většiny scén. Převládající obrazová „poetika“ se svou efektností a neustálým opakováním se pak blíží tomu nejlepšímu, co nabízejí televizní reklamy. Stropnického Vilém a jeho loupežnická banda má daleko blíže k partě rozdováděných hippies než k potulným lapkům, jejichž vůdce je postrachem všude, kam přijde. Hudba zajisté kvalitní české skupiny Support Lesbiens je sice nečekaným tahem, ale ani ta zde nefunguje. A Brabcův zbytečný důraz na odhalená ženská ňadra a přehnaná erotičnost je pak jen třešničkou na nepovedeném dortu. Co k tomu říci více?

HLAVNĚ BAREVNÉ OBRÁZKY
Snad jen to, že v Brabcově Máji hraje překvapivě důležitou roli kněz poutavě ztvárněný Vladimírem Javorským. Jeho farář ale naneštěstí trpí, stejně jako většina postav, zásadní nedokresleností charakteru. A přitom to mohl být (třeba) právě on, kdo by dodal příběhu potřebnou hloubku. Brabcova práce s náboženskou tematikou je nicméně krajně pochybná. Procesí v úvodu zpívá jakousi lidovou píseň a pouť je ztotožněna jen s příležitostí „pořádně si užít“ – a tak se duchovní putování celé vesnice polem a poté kolem křížové cesty ke kostelu podobá spíše tahu od hospody k hospodě. Zvláštní je i samotná bohoslužba – je sice správně sloužena podle latinského ritu, ale pak kněz začne zpívat populární zpěv z Taizé „Laudate omnes gentes“, navíc chybně. Brabec hned od začátku jasně ukazuje, že mu nejde o duchovní rozměr filmu, o pronikání do nitra člověka, ale převážně jen o filmově poutavé obrazy. A tak jediné, co můžeme jeho Máji připsat k dobru, je fakt, že po delší době uvádí do českého filmu aspoň trochu důstojnou postavu církevního představitele.