Vydání: 2008/14 Jak prožít stáří aktivně, 1.4.2008

Boris Šťastný? To je ten bojovník proti kouření? Pod touto mediální zkratkou zná místopředsedu Výboru pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny velká část veřejnosti. Také my jsme s ním hovořili na téma restrikce kouření.

Co bude nejkontroverznějším bodem při dalším projednávání „protikuřáckého“ zákona ve sněmovně?
S velkou pravděpodobností to bude regulace kouření v hostinských zařízeních. Tam nelze počítat s jasnou shodou poslanců, budeme pravděpodobně hlasovat o jednotlivých variantách.

Tenhle zákon se může stát obětí pověstné lidové tvořivosti poslanců. Každý si přece myslí, že problematice kouření rozumí.
To, o čem hovoříte, se už stalo. Zejména ohledně zákazu kouření v restauračních zařízeních padaly návrhy, které byly věcně i legislativně zcela nesmyslné. Jestliže například chceme omezit kouření na veřejných sportovištích a dětských hřištích, musíme s tím mít zároveň provázané sankce a rozhodnout, které orgány budou na dodržování nařízení dbát.

Aby to nedopadlo jako s kouřením na zastávkách, které je sice zakázané, ale „hulí“ se tam vesele dál.
Toto nařízení je formulováno tak vágně, že nikdo neví, co je vůbec zastávka. Z principiálních důvodů říkám, že zákon není o tom, zda člověk může či nemůže kouřit – to je jeho svobodné rozhodnutí. Říká ale, kde se kouřit smí a kde ne. Tvrdím, že stát by měl chránit nekuřáky tam, kde jde o veřejnosti přístupný uzavřený prostor. Můj názor na zákazy kouření na zastávkách, které jsou pod otevřeným nebem a kde je riziko pasivního kouření minimální, je negativní: tohle bych nezakazoval. Nevidím rozdíl mezi zastávkou a prostorem před orlojem na Staroměstském náměstí – na obou místech se shlukují lidé. Kolegové si nicméně myslí něco jiného. Navrhl jsem tak alespoň jasné a srozumitelné zpřesnění definice zastávky: jde o prostor 30 m před označníkem a 5 m za označníkem.

Dnes už známe zákaz kouření například v nemocnicích. Avšak když do mnoha takových areálů vcházíme, procházíme hustou kouřovou clonou – kuřáci zaměstnaní ve špitále se shromažďují před hlavním vchodem.
Ano, náš zákon se nezabývá jen kouřením v restauračních zařízeních. Mí odpůrci říkají, že restaurace je soukromým majetkem a restauratér si tam tedy může dělat, co chce. Zapomínají, že i nemocnice jsou soukromé a zákazy kouření tam už platí. Lepší je hlouček kouřících lidí pod otevřeným nebem než stejný hlouček v uzavřeném prostoru.

V některých australských státech existují zhruba desetimetrové zóny kolem veřejných budov, kde se kouřit nesmí. Neuvažujete o něčem podobném?
Podobné omezení platí i v některých částech USA. Když kuřáky vyženete dál od budovy, stejně tam budou stát a vy kolem nich budete muset projít. Tohle není systémové řešení.

Setkáváte se ještě s názory, že pasivní kouření neškodí?
I mezi politiky a významnými veřejnými osobnostmi se s tímto – byť velmi minoritním názorem – stále setkávám. Usmívám se tomu. Je to stejné, jako kdyby tvrdili, že se země netočí.

V letošním roce se toho nedočkáme, možná ani v horizontu blízkých let. Nicméně předpokládáte, že by se někdy na půdě parlamentu projednával zákon, který by zakazoval výrobu cigaret jako takovou?
Jsem přesvědčen, že k realizaci takového opatření jednou dojde. Bude to ale trvat desítky let, možná padesát sedmdesát. K úplnému zákazu výroby a distribuce tabákových výrobků musí dojít plošně, minimálně v rámci Evropské unie. Pokud bychom udělali takové opatření v ČR izolovaně, následovalo by jen pašování, nelegální výroba a distribuce tabákových výrobků.