4.12.2014, Autor: Jaroslav Šubrt

Jurij Andruchovyč bývá častým hostem knižních veletrhů, autorských čtení a besed po celé západní Evropě. Během těchto akcí přirozeně nelze pominout ani otázky týkající se současné politické situace na Ukrajině, zejména ty související s ukrajinsko-ruským konfliktem. A jak z rozhlasového rozhovoru vyplynulo, ani dnes, po všech dramatických událostech, které se v Evropě v minulém století i docela nedávno odehrály, nejsou mnozí lidé na Západě (ale ani u nás) schopni čelit masivní propagandistické kampani Ruska, šířící bohapusté nepravdy o sousední Ukrajině. Nedávno, po jedné čtenářské besedě, uspořádané v mírumilovném, tolerantním a neutrálním Švýcarsku, kdy se autor snažil přítomným vysvětlit podstatu toho, co se v jeho zemi v současné době děje, za ním prý přišla jakási elegantní dáma a do tváře mu vmetla: „Jste normální fašista!“

V tu chvíli se mi vybavila jiná, hodně podobná událost, k níž došlo v padesátých letech minulého století ve Francii. V pařížském exilu tam od konce války žil polský malíř, spisovatel, bývalý příslušník Andersovy armády, přeživší svědek katyňského masakru a mimochodem také pražský rodák – Józef Czapski. O svých zážitcích ze sovětských lágrů vydal svědectví v knize „Na nelidské zemi“. V silně levicově orientované Francii ovšem většina lidí v tehdejší poválečné euforii jeho svědectví odmítala a obviňovala ho ze lži. Něco podobného konec konců potkalo i řadu dalších autorů, zlom přišel až po Solženicynovu „Souostroví Gulag“. Czapski byl kvůli tomu přímo vláčen po různých soudech, kde se mu komunističtí novináři a advokáti posmívali a zasypávali jej urážkami. Při jedné takové příležitosti o něm někdo dokonce prohlásil, že nejspíš musel být „důstojníkem Goebbelsovy německé válečné propagandy“.

Podobnost čistě náhodná? Obávám se, že ne. To se jen někteří lidé dodnes nedokážou, anebo – což je ještě horší – odmítají poučit z oněch temných kapitol naší historie.