Vydání: 2009/33 Ministranti, 12.8.2009, Autor: Lukáš Jirsa

Do kin právě vstupuje nový český film Klíček vyprávějící o zvěrstvech padesátých let. Celovečerní filmový debut Jána Nováka připomíná podstatu fungování komunistického režimu prostřednictvím současné dvojice mladých lidí, která se propadne zpět do minulosti. Klíček otevírá cestu k poznání utrpení mnohých nevinných lidí, a to i přes umělecké nedostatky.

Ján Novák, režisér slovenského původu, se dosud věnoval především historickému dokumentu. Při práci na dokumentárním cyklu Příběhy železné opony navštívil také nechvalně známé vězení v Uherském Hradišti. A právě tam zasadil příběh svého celovečerního debutu. Film začíná jako obvyklý milostný příběh. Mladý muž na motorce jede vyzvednout svoji dívku, a protože nemají místo, kde by mohli strávit společné chvíle o samotě, vezmou za vděk náhodně otevřenými dveřmi. Ty vedou do prostor dávno opuštěné budovy, která snad kdysi bývala vězením. Kdo tu byl vězněn a za co, ovšem dvojici příliš nezajímá. Proč taky. Vždyť jsou mladí, život mají před sebou, o nic se příliš nestarají. Důležité je umět si užívat každého dne. A tak žijí v naprostém dostatku, soustředěni jen na sebe a na své – z dějinného pohledu malicherné – potíže. Pak ale následuje rychlá série podivných událostí, které vyústí do nevysvětlitelného přesunu do minulosti. Bývalá věznice se zaplní vězni i vězniteli a dávno nefunkční věžní hodiny začnou opět bít. Bachaři z 50. let přicházejí na scénu a s nimi také jejich praktiky, mezi něž patřilo i týrání elektrickým proudem.

Klíček k minulosti

Ján Novák a jeho filmoví spolutvůrci měli cíl jasný. Chtěli ukázat, co nejen v 50. letech patřilo na denní pořádek komunistického režimu. Herec Jan Přeučil, který se ujal role brutálního velitele věznice, se vzdal honoráře (a spolu s ním i další herci). Jeho otec byl totiž odsouzen v procesu s Miladou Horákovou, a tak jej později známý herec dlouhá léta navštěvoval ve vězení. Realitu 50. let tudíž poznal na vlastní kůži. Naopak představitelka zamilované dívky Petra Vlčková o skutečnostech mučení a nespravedlivého věznění nic nevěděla. „V dějepise jsme skončili druhou světovou válkou a 50. léta jsme nestihli,“ přiznává Vlčková. Podobnou zkušenost mají i mnozí další dnešní středoškoláci. Již tato alarmující zjištění volají po neustálém a důrazném připomínání minulosti. A film Klíček chce být právě cestou k ní. Tvůrci měli snahu upoutat pozornost i mladých lidí, proto snad onen fantaskní motiv propadnutí se do 50. let. Ten sám o sobě není špatný. Minulost, ač vzdálená, nás může kdykoli dostihnout. Nezajímat se o své dějiny znamená umožnit jejich opakování. To vše je rozhodně správné, nikoli však pro kvalitu filmu rozhodující.

V SÍTI filmové průměrnosti

Režisér Novák se především neopřel o kvalitní scénář (spolu s ním jej napsala Šárka Nováková), a herci tak nemohli plně rozvinout svůj potenciál. Dynamické úvodní titulky, které jsou doprovázeny původními historickými záběry z komunistických demonstrací, lágrů i politických jednání, slibují silný filmový zážitek. Hned po výjimečném úvodu se ale ocitáme ve známých vodách českého filmového průměru s hereckým diletantstvím vedlejších roliček (role hlavní jsou naštěstí zvládnuty dobře), s místy zcela neživoucích dialogů a ničím nevybočující kamery. Vše se naštěstí zlepší po přesunu do 50. let, kdy přijdou na scénu kromě milenců (frajerského Jakuba hraje Tomáš Šulaj, držitel Thálie) také vyšetřovatelé (Norbert Lichý) a vězni (Stanislav Zindulka v roli kněze, Eva Hrušková). Režisérovi se tím pádem i přes mnohé nedostatky nakonec podařilo předat to nejdůležitější, totiž pocit hrůzy a strachu. Ale poukázal též na nutnost uvědomění si vlastního selhání a viny.