- Katolický týdeník

Betlém – slovo, které zná snad každý. S ním se rodíme, trávíme chvíle dětství, s ním rosteme, dospíváme, žijeme a stárneme. Bez Betlému bychom si asi nedokázali představit ty pravé Vánoce. Ten pravý Betlém však není papírový ani vyřezaný ze dřeva nebo zhotovený ze slámy. Ten, který předčí všechna tradiční vánoční zdobení, neleží pod ustrojeným stromkem ani na stole u cukroví… Ten pravý leží v zemi palestinské.

Velký sen navštívit Betlém a prožít betlémské Vánoce se pomalu stával skutečností již v jarních měsících, kdy jsme začali plánovat naši životní pouť do Svaté země. Myšlenky, slova, a především srdce se několik měsíců v rámci příprav poutaly na místa spjatá s pozemským životem Ježíše Krista, na místa, kam se s nadšením vracíme dodnes. Očekávaná cesta se uskutečnila v měsíci listopadu, v době předvánoční. Nic však nebránilo faktu, že jsme jeli již s předstihem prožívat vánoční čas plný radosti. Po návštěvě předešlých zajímavostí jsme třetí den pobývání ve Svaté zemi zavítali do večerně osvětleného Betléma. Toto město, ležící v Palestinské autonomní oblasti nedaleko posvátného Jeruzaléma, dnes a denně navštěvují tisíce poutníků. Ti, kteří tudy v karavanách procházeli dříve a směřovali dál do pouště, si zde obstarávali na další putování pečený chléb. Proto je také název města odvozený od Bet Lehem – Dům chleba. První dějiny Betléma sice začínají narozením krále Davida, ale více je tento judský poklad známý událostí narození Ježíše Krista. Dům chleba s domem hotelovým a v něm první betlémská noc stupňovala napětí bijící uvnitř – těšení se na ráno a betlémský den. Tady někde procházeli a byli hlavní hrdinové vánočního příběhu…, napadlo asi nejednoho poutníka a nocležníka.
Ráno se vycházející slunce odráželo od oken a ťukalo svými paprsky na dveře. Jako by chtělo říci: Vítejte! Naše kroky nejprve směřovaly k předměstí Betléma zvanému Beit Sahur. Zde, v arabské lokalitě, křesťanská tradice identifikuje Pole pastýřů – místo, kde pastýři přijali od nebeských andělů radostné poselství o narození Spasitele světa (Lk 2,8–20), místo, kde jsme toto poselství během první bohoslužby v Davidově městě znovu přijali také my a kde poprvé v roce zazněly v našem podání koledy, které sice patří do Vánoc, ale naše Vánoce už přece začaly zde… Radostné putování směřovalo dále v šlépějích Svaté rodiny – až k chrámu, který je středem města a stal se i středem naší pozornosti. Ten se honosí názvem bazilika Narození Páně a na první pohled připomíná spíše pevnost než dům Boží. Sehnuti jsme vcházeli nizoučkým vchodem dovnitř a pak prošli přes celou její délku k jeskyni, kde se nejedno srdce sklání před tajemstvím narození Božího Dítěte.
Čtrnácticípá stříbrná hvězda v jeskyni narození celému světu říká: Zde se z Marie Panny narodil Ježíš Kristus. Zde bylo a je to mystické místo, jež nás tak přitahovalo a vábilo k dalším návratům. K němu ještě přibyla např. meditace o daru života v bílé Jeskyni mléka či modlitby ve třech jeskyních s vchodem vedoucím z kostela sv. Kateřiny: v jeskyni sv. Josefa, snoubence Panny Marie, sv. Jeronýma a sv. Mláďátek. Ke konci celého pobytu se pak, procházkou tajemným městem, neznámou cestou, temnými uličkami a zákoutími, s hvězdami a měsícem na obloze a světýlky v příbytcích, dalo zavítat opět k pastýřům, kteří ukázali, že klanět se Bohu v zemi svatozemské bylo darem, na který se jen tak nezapomíná…
Ano, ten pravý Betlém byl tam, ale stále může být a je především v našich vnitřních příbytcích, když předáváme radostnou zvěst vánočního příběhu všem blízkým i vzdáleným… Betlémské Vánoce vám všem!
–CEP–