Od baziliky, kde odpočívají Františkovy ostatky, chci vzít za svou jeho chválu: „Nejvyšší, Všemohoucí, dobrý Pane, tvá je chvála, sláva, čest a všechno požehnání.“ Tím, že se zamiloval do Krista, stal se jeho vášnivým zpěvákem. Ve světle evangelijních blahoslavenství se chápe mírnost, s jakou dokázal žít vztahy ke druhým, tak že se všem představoval v pokoře a stával svědkem a tvůrcem pokoje. (...)
Cítíme, že jsou zde duchovně přítomni všichni, kteří pláčou, trpí a umírají kvůli válce a jejím tragickým následkům v kterékoli části světa. Naše myšlenky zvláště zalétají do Svaté země, kterou sv. František tak miloval, do Iráku, do Libanonu, na celý Střední východ. Obyvatelstvo těch zemí už dlouhou dobu zná hrůzy bojů, terorismu, slepého násilí, iluze, že lze konflikty vyřešit silou, odmítání naslouchat důvodům druhého a dát mu spravedlnost. Pouze odpovědný a upřímný dialog podporovaný mezinárodním společenstvím bude moci ukončit tolik bolesti a znovu dát život i důstojnost osobám, institucím a národům.
Kéž nám sv. František, muž pokoje, vyprosí od Pána, aby se množili ti, kteří přijmou stát se nástroji jeho pokoje, prostřednictvím tisíců malých skutků denního života; aby ti, kdo mají odpovědnou úlohu, byli naplněni vášnivou láskou k míru a nezdolnou vůlí dosáhnout jej tím, že budou volit příslušné prostředky k jeho dosažení.
(Podle Vatikánského rozhlasu)