Vydání: 2019/36 Do školy s požehnáním, 3.9.2019

Narodil jsem se 1. září 1929 v Bystrci, tehdy to byla vesnice u Brna. Tam jsem prožil svoje mládí a chodil do školy. Od šesti nebo sedmi let jsem ministroval na Zámostí, což je za řekou Svratkou – do kostela jsem tedy chodíval přes řeku. Jako student jsem se stal varhaníkem, takže jsem byl neustále spojen s kostelem.
Moje povolání byl takový malý zázrak. Maminka jako pravověrná křesťanka byla přesvědčená, že první syn Stanislav, který se později stal doktorem, patří Bohu a měl se stát knězem. Jenomže když studoval, měl spoustu děvčat, a pak se oženil, takže to dopadlo na mě. V mládí jsem byl dost vážně nemocný. Maminka to sice nezmiňovala, ale naznačila, že když mě Pán zachrání, tak mě Pánu dá. Já jsem o tom nevěděl, normálně jsem žil, ale zpětně – když jsem o tom přemýšlel – jsem si uvědomoval, že jsem kráčel ke svému povolání přímo, nebyly tam žádné problémy. Udělal jsem maturitu a hned jsem se hlásil do Tovaryšstva.
Ano, maturoval jsem v červnu 1948 a už od února byli u nás komunisté u moci, ale to mi bylo tehdy lhostejné. Začal jsem noviciát a plánoval jsem, že do třiceti bych mohl být knězem. Ale pak začaly dramatické události. V noci z 13. na 14. dubna 1950 nás přepadli komunisté přímo v klášteře.
V noviciátu na Velehradě, bylo nás tam 33 noviců a asi 35 paterů. Ale protože tam bylo jezuitské gymnázium, byli tam i profesoři a ti, kteří působili v pastoraci. Takže komunita čítala asi 70 jezuitů. A ještě té noci nás odvezli do Bohosudova.
Zvon na velehradské bazilice ohlašoval 23.30 hodin, když nade mnou stál policajt se samopalem a probudil mě se slovy: „Holomku, vstávej.“ Viděl jsem, že těch policajtů je tam plno a je nutno vstát. Rychle jsme se oblékli, nahnali nás do jídelny a oznámili, že budeme zatčeni a odvezeni do centralizačního kláštera, což byly lágry pro kněze. A tak, jak jsme byli, nás naložili do autobusů a asi ve tři čtvrtě na jednu jsme vyjeli. Po cestě jsme ještě zabloudili. Ve všech byla maličká dušička: dívali jsme se, jestli jedeme na východ, nebo na západ, protože pokud jedeme na východ – říkali jsme si – tak nás vezou na Sibiř.

P. JOSEF KOLÁČEK SJ se narodil 1. září 1929. Po maturitě vstoupil do noviciátu k jezuitům. V roce 1950 byl internován a poté sloužil u PTP. V letech 1954–1968 pracoval jako pomocný dělník v brněnské Zbrojovce a tajně studoval teologii. Na kněze byl vysvěcen tajně 23. ledna 1968 Felixem M. Davídkem. V roce 1968 odešel do exilu a roku 1970 začal pracovat jako redaktor české sekce Vatikánského rozhlasu. V letech 1971–2001 byl jejím vedoucím.