- Katolický týdeník

Snad všem americkým žebříčkům o nejlepší film 20. století vévodí Občan Kane Orsona Wellese. Pokud tedy kritik srovnává některý snímek s tímto opusem, přirovnává ho k maximu, k nejvyšší možné kvalitě. Film režiséra a scenáristy Paula Thomase Andersona Až na krev dostal dva Oscary; zpozornět bychom ale měli hlavně kvůli výše uvedenému srovnání – k němu sáhlo už několik recenzentů.

Až na krev přináší skutečně výjimečný zážitek. Příběh se nechal inspirovat románem Uptona Sinclaira Petrolej, ale rozvíjí ho po svém. Tzv. americký sen je zde postaven doslova na hlavu: hlavní (anti)hrdina Daniel Plainview (Daniel Day-Lewis) se sice vypracuje z chudého horníka na ropného magnáta vlastní pílí, ale bez lží, intrik a vykořisťování by se to neobešlo. Manipulace s okolím se nezastaví ani před jeho nejbližšími, také oni jen nevědomky hrají Plainviewovu hru. Lidé se tak bohatému těžaři stávají pouze jinou formou výrobních prostředků. Marx by měl radost...
I charismatická Církev třetího zjevení, jejíž členové vlastní pozemky, pod nimiž leží obrovské ložisko ropy, jako by jen potvrzovala Marxovu maximu o náboženství coby opiu lidstva. Ačkoliv je ve zdejším sboru řada upřímně věřících křesťanů, ačkoliv se jejich víra zdá být v protikladu k drancování krajiny i lidí ze strany naftařů, nejsou ani oni tou světlou stránkou příběhu.

ZLÝ, HORŠÍ, NEJHORŠÍ...
Takový rozměr totiž Až na krev vůbec nenabízí. Režisér nesleduje své postavy v morální polaritě dobrý – zlý, ale spíš špatný – horší – nejhorší. Také kazatel zdejší církve Eli Sunday (Paul Dano) do tohoto schématu plně zapadá. Spíš než protipólem stává se stínem Daniela Plainviewa. Jen proto můžeme být svědky ojedinělé scény, kdy se Plainviewův křest ve zdejším kostele stává v provedení mladičkého kazatele především trestem. Ropný magnát tak nemůže být vodou křtu očištěn. Naopak: doslova před divákovýma očima se mění v ďábla – to vše bez jakýchkoliv vizuálních efektů, jen díky výjimečnému herectví Daniela Day-Lewise.
Britský herec Daniel Day-Lewis dostal za svůj výkon Oscara zcela po právu, kritici však hovoří přímo o „výkonu desetiletí“. Snímek Až na krev ale nestojí a nepadá s mužským hereckým výkonem. Smeknout klobouk je třeba i před kamerou Roberta Elsvita, jeho minimalistickými kompozicemi a prací s tlumenými barvami. Přehlédnout nelze ani niterné a zneklidňující smyčce, jimiž atmosféru dotváří autor hudby Jonny Greenwood – člen kapely Radiohead.
Ani ne čtyřicetiletý režisér Paul Thomas Anderson (Magnólie, Hříšné noci) je díky svému novému filmu pasován na největšího filmového kritika současné Ameriky. Zároveň se ale stává jednou z největších nadějí jejího filmového průmyslu. Snad jen v této zemi je totiž možné mluvit o průmyslu tam, kde se jinde hovoří o umění. Je to možné díky lidem, jako byl Daniel Plainview.