Vydání: 2018/31 Lurdská etapa Tour de France, 31.7.2018, Autor: Jan Paulas

Stejná slova „Nebojte se!“ zazněla i o téměř dva tisíce let později na počátku demontáže komunistického totalitního režimu v Evropě. Pronesl je Jan Pavel II. při své první návštěvě rodného Polska v roce 1979. Když měl přijet, tamní polský komunistický režim vsadil na osvědčený recept, a aby odradil lidi od návštěvy papežských bohoslužeb, začal ve společnosti šířit poplašné zprávy, že je mezi lidmi epidemie nakažlivé nemoci a že účastí na společných shromážděních ohrozí vlastní zdraví či životy. Přesto jich přišly statisíce. Překonaly strach. A po papežově pověstné výzvě „Nebojte se!“ dokráčeli Poláci postupně jako první komunistická země v Evropě ke svobodě. My jsme se naopak přestali bát, až když režim skomíral.
Možná i zde leží jeden z klíčů k našim dnešním strachům. „Komunisté nás totiž naučili žít uzavřeni ve svém vlastním baráku a o nic se nestarat,“ poznamenal v nedávném rozhovoru pro KT P. Ladislav Heryán. Radost z nabyté svobody v roce 1989 pak netrvala dlouho a brzy se začalo mluvit o tzv. ukradené revoluci. „Po revoluci totiž naši zemi převálcovala vlna rychlých zbohatlíků, divoký kapitalismus, který s polovinou společnosti totálně zametl. Z toho, co jsme nabyli, těží dnes jen někteří, zatímco jiné tato vlna uzavřela v jejich světě, z něhož se nemají šanci nikdy dostat. Takže nemají žádné velké perspektivy, žijí v sociální pasti. Výsledkem je, že tito lidé mají strach a volí nějaké zachránce, kteří jim nalžou, že je z těch pastí dostanou. Nebo si volí lidi, skrze které se druhé polovině společnosti mstí. Naše společnost je takto rozryta,“ shrnul v rozhovoru výstižně P. Heryán.
Jak by se ale v této nelehké situace měli chovat křesťané? Nechceme-li se uzavřít do svých strachů, musíme tento „temný les plný démonů a čarodějnic“ (P. Heryán) nejen demaskovat, ale hlavně objevit, že Bůh náš svět neopustil a je tu s námi. Jeho ujištění „Nebojte se“ prochází ostatně celým Písmem (i tímto dnešním tématem) jako červená nit – od Davida až po Marii, pastýře a apoštoly. Vzpomeňme jen krásný žalm 23, kde se praví: „I když půjdu roklí šeré smrti, nebudu se bát ničeho zlého, vždyť se mnou jsi ty.“ (Ž 23,4)