Vydání: 2017/36 Do školy s požehnáním, 5.9.2017, Autor: Jiří Gračka

„Antiochii bych si nenechala ujít, ani kdybych si z prázdnin musela vybrat jenom jednu akci,“ tvrdí Marie Kaňovská, účastnice jednoho z letošních turnusů evangelizační akce ve Stráži pod Ralskem na Českolipsku. Na Antiochii byla už popáté a pokaždé si prý odnesla něco jiného. „Letos jsem zjistila, jak úžasní jsou lidé, když si dáme práci je blíže poznat. Díky partě nadšených mladých lidí jsem se hodně naučila nejen o sobě, ale taky o Bohu: jak je štědrý, jak umí překvapit i rozesmát,“ dodává Kaňovská.
Cílem akce, pojmenované podle starověkého města, kde byli Ježíšovi učedníci poprvé nazváni „křesťané“, je evangelizace prováděná formou oslovujícího příkladu.
Jak ale říká P. Radomír Šidleja z Drahotuš na Přerovsku, každý dvoutýdenní turnus Antiochie znamená především kus tvrdé práce. „Organizujeme volný čas pro děti a mládež, pořádáme hry, výlety do přírody nebo táboření. Ostatní věkové skupiny oslovujeme prací pro obec, individuálním přístupem ke starým, nemocným a opuštěným nebo hudebními a divadelními vystoupeními,“ vyjmenovává kněz, který před 25 lety se svými spoluseminaristy zareagoval těmito setkáními na výzvu papeže Jana Pavla II. k nové evangelizaci.
Silným zážitkem byla návštěva věznice
„Jde hlavně o změnu pohledu na křesťany,“ říká P. Šidleja a pokračuje: „Vybíráme si vesnice nebo malá města, kde jsou většině obyvatel pojmy ‚víra‘ či ‚Bůh‘ lhostejné. A snažíme se vytvořit živé společenství, které je otevřené pro kontakt s místními. Pro vybrané lokality žádáme také požehnání místního biskupa.“
Letos padla volba na již zmíněnou Stráž pod Ralskem a také na Potštát na Moravě. A jak napovídají reakce účastníků, obě místa přinesla spoustu zkušeností. „Jako nepokřtěný věřící jsem se přijetí mezi antiošáky trochu bál, ale zbytečně. Už od prvního dne jsem se zapojil do aktivit a místní děti si mě oblíbily – jeden osmiletý klučina mě dokonce pozval domů na oběd. Další silnou emocí byla návštěva věznice: vězni byli nejdřív opatrní, ale pak se zajímali o Pána,“ vzpomíná na své misijní dny ve Stráži Martin Dostál.
Také Vojtěcha Hýbla při pobytu v Potštátě nadchla setkání s místními lidmi. „Nejdřív se zdálo, že jsme slabší turnus – byli jsme jen čtyři místo obvyklých osmi nebo deseti účastníků. Ale všechno nahradili ti, s nimiž jsme se setkávali a kteří se nechali zlákat a napojit na Krista,“ popisuje a dodává: „Při všech akcích bylo cítit, že na to nejsme sami.“
To, že účast na Antiochii znamená pro mladé misionáře obohacení, potvrzuje i P. Šidleja. „Většinou tu poprvé v životě na vlastní kůži pocítí, co to znamená nalézt Boží řešení skrze modlitbu a společenství i při vlastní slabé víře – bývají totiž vystaveni situacím, ve kterých se dosud neocitli. Setkají se také s radostí ze služby a z toho, že v ‚domorodcích‘ objevují dobrá srdce,“ říká kněz.
Za čtvrt století se podle něj asi v padesáti farnostech po celé ČR vystřídalo přes dva tisíce misionářů a z účastníků-bohoslovců bylo vysvěceno ke dvěma stovkám kněží. „Kolika lidem ukázali cestu ke spáse, se dá spočítat jen těžko, ale plody Antiochie jsou také křty, svatby nebo řeholní sliby, a někdy i pomoc lidským srdcím,“ upozorňuje P. Šidleja a dodává: „Za to, že toto dílo stále trvá, chceme děkovat 30. září na Svatém Kopečku. Zároveň tímto zveme všechny dřívější účastníky Antiochie, na které nemáme žádný kontakt.“ Více na .