Vydání: 2006/7 Jsou muži ženám oporou?, 13.2.2006, Autor: Jiří Macháně

LUBOŠ KROPÁČEK, arabista
Muslimové se cítí karikaturami uráženi v samém srdci svého náboženského cítění. K emocím přistupuje navíc i sklon přelidněných ulic k vandalismu a velmi bouřlivým projevům. My křesťané jsme si, jak se zdá, zvykli na to, že naše hodnoty - včetně samotné postavy Ježíše Krista - jsou různě karikovány a zneužívány. Stojí za zmínku, že několikrát (např. když byl uváděn film Poslední pokušení Krista) vystoupili dokonce proti zkreslování Ježíšovy osobnosti výrazněji muslimové (zvláště Turci) než křesťané. Karikování Krista a rouhavé zesměšňování křesťanských hodnot také není legitimním vyjádřením svobody projevu. Řešením však nejsou soudní stíhání ani prudké reakce v podobě současných bouří v muslimských zemích. Jde tu spíš o důraz na slušnost, odpovědnost a úctu ke všemu, co si ji zasluhuje.

VLADIMÍR SÁŇKA, ředitel Islámského centra v Praze
Pokud se smíříme s hanobením čehokoliv, je to jen další důkaz ztráty hodnot a demoralizace, které postupují Evropou. Muslimové mají v Koránu zákaz urážení toho, co ostatní lidé uctívají. Možná i proto jsou v podobných případech citlivější.
Věřícím křesťanům také vadí, pokud je hanoben Ježíš. Ten je mimochodem velmi vysoko ctěn i mezi muslimy. Ale křesťané by kvůli Kristovu karikování asi do ulic nevyšli. Násilí není na místě. Jeho projevy, jako jsou například útoky na ambasády, už odsoudily islámské autority - muslimští učenci. Takové činy nemají s islámem nic společného. Muslimů je na světě skoro 1,5 miliardy a jsou mezi nimi jak lidé, kteří islám nepraktikují a téměř neznají, tak na druhou stranu zase ti, kteří v něčem přehánějí. Islám je náboženstvím střední cesty a oba zmíněné extrémy jsou špatné. Lze tak ale vysvětlit odlišnost reakcí různých skupin muslimů. Píše se však vždy jen o těch extrémních, protože jsou mediálně přitažlivější.

DOMINIK DUKA, královéhradecký biskup
Protesty vyznavačů islámu proti karikaturám proroka Mohameda nelze vidět jako projev fundamentalismu ani odlišnosti kultur. Nekulturnost značné části sdělovacích prostředků na našem kontinentu mi nedovoluje říci, že v tomto případě se setkávají dva kulturní světy. Dánské postoje jsou vlastní liberálnímu fundamentalismu, který ovládá Evropu v posledním desetiletí, často v militantní podobě. Jestliže někdo urazí mé rodiče či mého přítele, považuji za přirozené, že budu žádat satisfakci. To je zásada, která platí v kulturním světě. Proto projevy nespokojenosti samy o sobě v daném případě nepovažuji za nekulturní. Kdo se domnívá, že svoboda nemá hranice, otevírá cestu tyranii. Není však sporu o tom, že divoké reakce, které přesahují únosnou míru a jsou politickou manipulací islámského militantního fundamentalismu, za kulturní projev považovány být nemohou. Křesťané by na urážky a netoleranci, s kterou se tak často setkáváme, měli reagovat slušně a kulturně.