Vydání: 2011/3 Jednota křesťanů, 12.1.2011, Autor: Jan Paulas

Tereziánským sálem Břevnovského kláštera v Praze zněly o víkendu spirituály, gospely a jiné zpěvy. Svým sólovým koncertem zde již tradičně ukončila vánoční čas Irena Budweiserová. Její jméno se ale v poslední době skloňovalo v médiích kvůli úplně jiné události. Vynikající zpěvačka po třiceti letech působení v legendárním Spirituál kvintetu z tohoto souboru odchází.

Hned na začátku rozhovoru se nemohu nezeptat: Co je důvodem vašeho odchodu ze Spirituál kvintetu?

Oficiální prohlášení pro ČTK je stále v platnosti – cituji: V souboru nastaly takové okolnosti, za kterých nebylo možné než odejít. Upřesnit mohu to, že jednou z okolností byla i výpověď daná mému manželovi a manažerovi souboru Pavlu Bártovi.

Vedle vystupování se Spirituál kvintetem jste měla vlastní koncerty a sólové desky už dříve. Vaše převážně autorské CD „Někdy si připadám jak pták“ bylo před lety nominováno na cenu Anděl v oblasti jazzu a blues. Budete se nyní projevovat více i autorsky?

Mohu prozradit, že už mám pár hezkých písniček i pro případné příští CD – u některých mám na svědomí hudbu, jinde text, jako tomu bylo dosud. Okolnosti, prostor, možnosti, lidé se neustále mění, doufám, že inspirace mne neopustí.

V neděli jste vystoupila v Břevnovském klášteře. Liší se nějak repertoár, který zpíváte v sakrálních prostorách a třeba v klubech?

Ano, liší. Pro sakrární prostory mám program složený jen ze spirituálů a gospelů a v klubech, divadlech či jiných prostorách pak hrajeme také civilní písně – třeba i autorské na pomezí blues-jazz-folku. Zvláštní kapitolou jsou pak adventní a vánoční koncerty, kde program tvoří nejen vánoční spirituály, ale i vánoční písně z různých koutů světa – Francie, Španělska, Anglie i Čech. Tady čerpám vlastně ze svého posledního CD „O Vánocích zpívám“ vydaného v roce 2008.

Zpívat spirituály a gospely sama je patrně něco jiného než v souboru. Je to obtížnější?

Pro mě to není vůbec obtížnější, je to naopak větší svoboda; samozřejmě sbor může být pro interpreta i velkou inspirací, stimulem a pro posluchače bezesporu velmi obohacující. Nebráním se tomu a v budoucnu určitě nějaký sbor využiji (třeba na CD). V každém případě plánuji i koncertní spolupráci s americkým zpěvákem L. A. Davisonem – což je myslím zajímavá konfrontace klasického pojetí této hudby a přece jen trochu odlišného našeho přístupu.

Jde vůbec po tolika letech zpívání spirituálů a gospelů najít v této oblasti ještě nějakou výzvu nebo něco nového?

Co se týče nových, resp. dosud nenatočených spirituálů, je u nás dost přebráno, hlavně i díky padesátileté existenci Spirituál kvintetu. Ale výzvou vždycky zůstane váš osobní pohled, vnitřní svět, vaše citlivost, vnímání. To všechno jsou skutečnosti, které mohou dotyčné písně znovu ukázat v jiném světle – nehledě na to, že obsahová stránka spirituálů je neustále aktuální a zásadní pro život každého člověka. Troufám si citovat svého kolegu, kontrabasistu, doktora Víta Fialu: „Nejde o to, přijít za každou cenu s něčím novým, ale o to, aby výpověď byla co nejpravdivější.“

S tím vstupujete i do nové situace, kdy se uzavřela jedna životní kapitola…

Možná se hodí v této souvislosti zmínit moje osobní krédo pro rok 20ll. Jsou to slova Abrahama Lincolna: „Nejsem povinen zvítězit, ale jsem povinen být opravdový. Nejsem povinen uspět, ale jsem povinen žít podle světla, které v sobě mám.“ To bych moc ráda. A přeji všem vašim čtenářům hodně zdraví, klidu, lásky i toho zmiňovaného světla.