Taková je Ukrajina, která minulý týden přitahovala pozornost světových médií snad víc než samotná olympiáda v Soči. Touha po svobodě přivedla lidi do ulic a na náměstí i přes rizika s tím spojená. Zatím bylo identifikováno na 80 obětí převážně v Kyjevě, ale číslo se může vyšplhat až ke stovce. V zemi probíhají pohřby, lidé dílem truchlí, dílem se radují z politických změn. Podle ukrajinského zdroje KT, který si ale nepřál být jmenován, se obětem násilností začalo mezi Ukrajinci říkat „nebeská setnina“. A to údajně proto, že domobrana Majdanu se dělí na setniny, ukrajinsky „sotnja“ (útvar po sto bojovnících pocházející už z kozáckých časů) a přízvisko „nebeská“ značí, že takřka stovka padlých bojovníků odešla, jak tomu zdejší lidé věří, do nebeského domova. Ostatně nejen loučení s nimi se dělo v kostelích, mnozí z nich byli ještě jako umírající či právě zastřelení přeneseni do chrámu sv. Michala v srdci Majdanu, který se proměnil v nemocnici a posléze i v márnici. Na tyto lidi mířili nejednou profesionálně zdatní ostřelovači nazývaní snajpeři.

„Jeden z našich profesorů, 29letý církevní historik Bohdan Solchanyk, byl právě zastřelen snajperem. Dostal kulku, zrovna když ministři zahraničí Francie, Německa a Polska přilétali do Kyjeva,“ uvedl telefonicky vatikánskému portálu Vatican Insider řeckokatolický biskup Borys Gudziak, prezident Ukrajinské katolické univerzity. Sám pravidelně navštěvuje Majdan a modlí se s demonstranty, neboť – jak o sobě říká – přijal za svou Františkovu školu a chce být jako pastýř „cítit ovcemi“. Podle něj jde dnes na Ukrajině sice také o evropské směřování země, ale hlavně o důstojný život, neboť Janukovyčovo zkorumpované vládnutí nebralo na občany žádný ohled. „Teď frustrace lidí explodovala, neboť jim nikdo z vlády nenaslouchal,“ vysvětluje biskup. Ideály „oranžové revoluce“ politické špičky podle něj dávno promrhaly, o čemž svědčí i to, že za posledních dvacet let odešlo ze země na sedm milionu Ukrajinců – jen do Itálie 700 tisíc.

Z italské metropole, kde se shromáždili kardinálové z celého světa na konzistoři, zazněl minulý týden hlas solidarity s trpící Ukrajinou. „Chtěl bych poslat pozdrav – nejen osobně, ale jménem všech přítomných – ukrajinským kardinálům, kteří v těchto dnech mnoho trpí a mají ve své vlasti velké obtíže,“ seznámil kardinály se svým záměrem papež František a jeho slova byla hned odměněna potleskem.

Politická situace se přitom na Ukrajině minulý týden každý den značně měnila, a to až do pondělní uzávěrky KT. Zatímco čtvrtek byl nazván „krvavým“, neboť ten den padlo nejvíc lidí, v pátek se díky třem evropským ministrům zahraničí podařilo sjednat dohodu mezi opozicí a Janukovyčem, následně převzal moc parlament, v němž se vlivem událostí přeskupily síly, odvolal prezidenta a nechal propustit z vězení bývalou premiérku Juliji Tymošenkovou. Ta stihla navštívit jak svou matku, kterou dva a půl roku neviděla, tak vzdát poctu demonstrantům na Majdanu, jež nazvala „hrdiny tohoto století“.

ROZDĚLENÍ ZEMĚ HŘÍCHEM

Politické řešení ukrajinské krize ovšem zdaleka není na světě. Strach vane podle expertů zejména z Kremlu, jemuž se dění v zemi jeho západních sousedů nehodí – Ukrajina totiž vždy spadala do ruské sféry vlivu. Nejen mezi politiky se šíří obava o územní celistvost tohoto největšího evropského státu, jehož východní část je rusky mluvící. K zachování integrity země vyzvala jak řada západních politiků, tak Celoukrajinská rada církví a náboženských společností, a to dokonce ústy svého mluvčího metropolity Antonije z Ukrajinské pravoslavné církve Moskevského patriarchátu. To je totiž jediná církev, která se od demonstrací posledních týdnů distancovala. Ostatní větší církve, zejména Pravoslavná církev Kyjevského patriarchátu, Ukrajinská autokefální církev a řeckokatolická církev, naopak demonstrace podpořily, a to dokonce přítomností svých kněží na Majdanu i na náměstích jiných měst, jakož i materiální pomocí. Podle ukrajinských církví by bylo rozdělení země „hříchem před Bohem i budoucími generacemi našeho lidu“.

AUTORITA CÍRKVÍ

Na západě Ukrajiny mají největší vliv řeckokatolická církev a Ukrajinská autokefální pravoslavná církev. Přítomny jsou tam ale také Pravoslavná církev Kyjevského a Moskevského patriarchátu. Ty dvě mají zase většinu na východě země. Čtyři výše zmíněné církve se přitom hlásí k tzv. východnímu ritu, takže jejich liturgické obřady jsou si velmi podobné. Křesťanské církve obecně se těší na Ukrajině velké podpoře obyvatel, podle průzkumů až u 80 % lidí.