Vydání: 2016/43 Sedm statečných, sedm svatých, 18.10.2016

Zájezdy věřících i oficiální delegace z Argentiny, Mexika, Španělska, Francie a Itálie, z pěti zemí, z nichž noví svatí pocházejí (poslední dvě země mají dokonce dva nové světce), se postaraly o široce mezinárodní slavnost. Shodou okolností tak mířili do Říma především zástupci zemí s románskými jazyky, takže jim mohlo být blízké, že vlastní kanonizační obřad se jako obvykle konal v latině.
Svatí jsou ti, kdo bojují modlitbou
„Chtěl bych na závěr této bohoslužby srdečně pozdravit vás všechny, kteří jste přišli z různých zemí vzdát hold novým světcům. Příklad a přímluva těchto zářících svědků ať je každému oporou v jednotlivých oblastech jeho práce a služby pro dobro církve a občanské společnosti,“ uvedl papež František.
Právě modlitba se stala tématem jeho homilie (viz str. 16), kterou označil za vlastní zbraň svatosti. „Svatými jsou muži a ženy, kteří plně proniknou do tajemství modlitby. Muži a ženy, kteří bojují modlitbou a dovolí Duchu Svatému, aby se modlil a bojoval v nich; bojují až do konce všemi svými silami a vítězí,“ zdůraznil papež duchovní charakter sedmi svatořečených.
Mezi pasáky dobytka
Kanonizováni byli v tomto pořadí: Salomón Leclercq (1745–1792) byl mučedník z dob řádění Francouzské revoluce. Chlapec José Sánchez del Rio (1913–1928) byl rovněž mučedník, a to z doby pronásledování katolické církve v Mexiku ve dvacátých letech 20. století. Španěl Manuel Gonzáles García (1877–1940) působil jako biskup a vynikl vroucí eucharistickou úctou, horlivou pastorací a sociálním nasazením.
Ital Lodovico Pavoni (1784–1849) sloužil jako kněz, který v epoše hlubokých politických a sociálních proměn na Apeninském poloostrově proslul na poli výchovy a vzdělání mládeže. Alfonso Maria Fusco (1839–1910) byl rovněž italským knězem a coby horlivý pastýř se věnoval dětem a mládeži. Papeži blízký argentinský kněz José Gabriel del Rosario Brochero (1840–1914) pracoval nejprve jako rektor kněžského semináře, než byl v roce 1869 jmenován farářem na území 3 327 km2 a stal se pastýřem tamějších gaučů, kteří byli obdobou severoamerických kovbojů; dával jim duchovní cvičení sv. Ignáce z Loyoly a postavil pro ně exerciční dům, kterým prošlo na 40 tisíc exercitantů. Zemřel poté, co se po vyčerpávající službě v kontaktu s malomocnými smrtelně nakazil. Poslední z nových světců je Francouzka Alžběta od Nejsvětější Trojice, vl. jménem Alžběta Catezová (1880–1906), bosá karmelitka, mystička a autorka mnoha duchovních spisů.

Homilie – 16. října
Modlit se znamená bojovat
Na počátku dnešní liturgie jsme se obraceli k Pánu touto modlitbou: „Stvoř v nás velkodušné a věrné srdce, abychom ti mohli sloužit oddaně a v ryzím duchu.“ My sami nejsme s to stvořit si takové srdce, může to učinit jedině Bůh, a proto jej o to prosíme v modlitbě, prosíme jej o dar, který je jeho „výtvorem“. Takto jsme uvedeni do tématu modlitby, které je jádrem biblických čtení této neděle a které interpeluje i nás, kteří jsme se zde shromáždili ke kanonizaci nových světců. Oni dosáhli cíle, měli velkodušné a věrné srdce díky modlitbě. Modlili se všemi silami, bojovali a zvítězili.
Tedy modlit se jako Mojžíš, který byl především Božím mužem, mužem modlitby. Vidíme jej, jak stojí s pozdviženými pažemi v bitvě s Amalekem. Nejednou mu však paže tíží poklesnou a v té chvíli se lidu přestává dařit. Árón a Chur tedy umožnili Mojžíšovi, aby si mohl sednout, a podpírají jeho rozpažené ruce až do konečného vítězství.
Toto je styl duchovního života, který od nás chce církev. Nikoli kvůli vítězství války, nýbrž kvůli vítězství míru!
V příběhu s Mojžíšem je jedno důležité poselství: nasazení v modlitbě vyžaduje vzájemnou podporu. Únava je nevyhnutelná, někdy to nezvládáme, ale s podporou bratří a sester může naše modlitba pokračovat, dokud Pán svoje dílo nedovrší.
V „bitvě“ o vytrvalost nelze zvítězit bez modlitby. Nikoli však nějaké sporadické a kolísavé modlitby, nýbrž takové, které učí Ježíš v dnešním evangeliu: „modlit se stále a neochabovat“ (Lk 18,1). Toto je způsob křesťanského jednání: být stálí v modlitbě, abychom setrvali pevně ve víře a svědectví. Je pravda, že každý se unaví. Nejsme však sami, jsme součástí Kristova těla, církve, jejíž paže jsou pozdviženy dnem i nocí k nebi díky přítomnosti zmrtvýchvstalého Krista a jeho Svatého Ducha. A jedině v církvi a díky modlitbě církve můžeme ve víře a ve svědectví zůstat pevní.
Modlit se znamená bojovat a nechat také Ducha Svatého, aby se modlil v nás. Duch Svatý nás učí se modlit, vede nás v modlitbě a umožňuje nám modlit se jako synové.
Vytrvat až do vítězství
Svatými jsou muži a ženy, kteří plně proniknou do tajemství modlitby. Také těchto sedm svědků, kteří byli dnes kanonizováni, bojovalo dobrý boj víry a lásky modlitbou. Pro jejich příklad a na jejich přímluvu, ať Bůh dá také nám, ať jsme muži a ženami modlitby; ať dnem i nocí voláme k Bohu, neochabujeme a dovolíme Duchu Svatému, aby se modlil v nás, a navzájem se modlitbou podpíráme, abychom vytrvali s pozdviženými pažemi, dokud nezvítězí Boží Milosrdenství.