17. 3. 2026
|V roce sv. Františka a při historicky první příležitosti vystavení jeho ostatků (měsíc do 22. března) se do Assisi vydalo padesát českých poutníků. Během týdne navštívili místa spojená s tímto i jinými světci.
Pouť začala mší svatou v Padově v kapli při bazilice sv. Antonína. Odtud poutníci pokračovali do Toskánska na horu La Verna, na místo, kde sv. František obdržel stigmata. V tichu hor zde měli čas na modlitbu a osobní rozjímání. „Návštěva La Verny mě moc oslovila, byl to hluboký duchovní zážitek,“ říká bez větších podrobností jedna z nadšených účastnic a vrací se ještě k padovské zastávce: „Když jsem se modlila v bazilice sv. Antonína, ocitla jsem se mimo čas a prostor. Pak jsem nemohla najít naši skupinu, a tak jsem hned prosila sv. Antonína o pomoc.“ Brzo se s ostatními našla.
Poutníci z více míst Moravy i Čech se v Assisi dvakrát zúčastnili mezinárodní mše svaté přímo v bazilice sv. Františka a při obou znělo první čtení v češtině. „V tak významném chrámě to pro nás byla veliká čest,“ shodují se lektoři. Vrcholem pouti bylo uctění ostatků sv. Františka, jež byly v rámci mimořádného Roku sv. Františka (v říjnu uplyne 800 let od jeho úmrtí) vystaveny v dolní bazilice. Program zahrnoval návštěvu baziliky sv. Kláry, nedaleké poustevny Eremo delle Carceri, kde se světec modlíval, či kostela San Damiano – zde zase složil známou Píseň bratra Slunce. Neméně silné bylo zastavení u těla sv. Carla Acutise (1991–2006), jehož hrob se v Assisi také nachází, jak si sám přál.
Mezi poutníky byla Daniela z Opavy, která se před dvěma lety stala kmotrou malému Františkovi, což ji se světcem sblížilo. „Jeho osobnost mi přijde pravdivá, radostná – žitá čistá láska. Není v něm žádná překážka pro to, aby skrze něj mohl Bůh promlouvat k lidem.“ Na světci ji inspiruje i to, že svá slova autenticky žil: „Když učil své bratry a kázal lidem, šel jako první příkladem.“
Při návštěvě baziliky myslela na lidi, kteří stojí na okraji společnosti. „František by ty nejposlednější pozval dopředu na čestná místa,“ popisuje, co jí šlo hlavou. Zároveň si uvědomila jeho další dar: „Proměňoval místa utrpení nebo smrti v místa, která se stala svatá a pro lidi přitažlivá.“ Vlastní zkušenost má i s novým světcem Acutisem. Prosby o jeho přímluvu jí pomáhaly snášet těžké období dospívání jejího syna.
Další účastníky pouť zase obohatila o nový pohled na sv. Františka: „Poznala jsem více jeho život. Oslovilo mě jeho spojení s přírodou jako Božím dílem a jeho příklad pokory a lásky.“
Poutníky doprovázel P. Zbigniew Adam Byczkowski, minorita. Pouť byla příležitostí znovu objevit jednoduchost, radost a radikální důvěru v Boha, kterou žil nejen sv. František, ale také další svatí jako Antonín, Klára, Carlo Acutis, Gemma Galganiová či Leopold Mandić.