15. 7. 2025
|„A teď ta všechna krásná slova proměňte v činy,“ povzbudil při nedělní bohoslužbě brněnský biskup Pavel Konzbul šest a půl tisíce účastníků konference Charis, kteří čtyři dny na brněnském Výstavišti naslouchali přednáškám, modlili se a společně hledali, kde dnes čerpat naději.
Hlavní téma Charis, která se dříve nazývala Katolická charismatická konference, ladilo se Svatým rokem. Prakticky ve všech přednáškách, svědectvích i kázáních zaznívalo jeho téma – naděje. A nejen teoreticky – přednášející nabídli i rady, jak ji získat, uchovávat a pečovat o ni.
„Naděje vyžaduje akci. Nezískáme ji tím, že nic neděláme. Musíme být aktivní i tehdy, když zatím nevidíme výsledky,“ povzbuzoval například kazatel David Novák, nejvyšší představitel Církve bratrské v ČR a hlavní host konference. Jedna z organizací, kterou založil, se jmenuje Atleti v akci. Snaží se pomoci najít vztah k Bohu těm, kdo se s klasickou pastorací míjejí. Na „zážitkových“ táborech, které pořádají, je i duchovní program. A cestu k Bohu už si tam našly tisíce lidí.
„Pohodlí zabíjí naději. Je třeba opustit náš komfort a jít s Bohem do neznáma. Tím naděje roste,“ shodl se s ním další přednášející P. Jozef Mihok, provinciál redemptoristů.
David Novák nabídl též recept, jak si naději, která pramení ze vztahu k Bohu, udržet. „Čím svou mysl krmíme a co do ní vpouštíme, zásadně ovlivňuje, jak vnímáme realitu kolem sebe,“ upozornil. Začal tím, že vysvětlil koncept naučené bezmoci. Když se malé slůně přiváže na řetěz, který nepřetrhne, už se ani v dospělosti nepokusí utéct, byť by ho držel jen provaz. „Pokud se naučím, že něco nejde, ztrácím chuť to znovu zkoušet. Stejně nic nezměním. Vede mě to k cynismu, pasivitě, nedůvěře a beznaději. Mnoha lidem je v tom bohužel dobře,“ pokračoval kazatel. „Být lidmi naděje znamená pouštět Boha do všech zákoutí našeho života a nenechat se pohltit negativními zprávami kolem nás – neunikneme jim, ale nenechme se pohltit,“ vyzval s tím, že každý máme svou sféru vlivu, kde můžeme věci měnit – ve své práci, ve své rodině, mezi svými sousedy. P. Josef Prokeš, jenž působí v Lomci u Vodňan, zase ukazoval křest jako užitečný zdroj naděje – ovšem ne jednorázově, ale průběžně celý život. Ilustroval to na několika biblických příbězích. Třeba u malomocného vojevůdce Námana, kterému dodá naději prorok Elíša. Vzkáže mu, aby se několikrát ponořil do řeky. Zní mu to banálně, přesto to udělá a uzdraví se z nevyléčitelné nemoci, jež tehdy vyřazovala ze společnosti. „Je to obraz křtu – obyčejné ponoření, které skrze Boží zásah proměňuje, zachraňuje, uzdravuje. Náman ovšem musel být aktivní a důvěřovat Božímu prorokovi,“ připomněl. Na vztahu krále Davida a Saula, který se ho snažil zabít, zase ukázal, že i komplikované vztahy mají řešení, jen ho hned nevidíme. „David se nestaví do role oběti ani se nesnaží Saula zlikvidovat – hledá třetí cestu. To dává naději, že s Bohem dokážu rozplést i velmi komplikované vztahy,“ dodal P. Prokeš, který na Charis podepisoval svou knihu Síla křtu v životě. Své knížky přijeli představit také spisovatelka a fejetonistka KT Hana Pinknerová nebo bývalý redakční kolega Aleš Palán.
Františkánka Dominika Konečná nabídla na konferenci koncept DI – duchovní inteligence v reakci na umělou inteligenci: „Poznávejme tento svět z Boží perspektivy a snažme se v něm vidět Boží působení,“ vystihla podstatu DI a popsala několik „vláken“, která Bůh vplétá do reality – vlákno blaženosti (příslibů dobra), vlákno zkoušky a vlákno odměny.
„Boží probodené srdce je nejlepší čističkou odpadních vod – zlo nás vězní v beznaději a nabádá, že nic nemá smysl. Právě ve chvílích těžkostí musíme Boha konkrétně zvát do našich situací a dát mu prostor, aby jednal,“ doplnila. „On dokáže hořké měnit ve sladký med, jak zpíváme v jedné písni. A naše hříchy i slabosti dokáže využít k dobrému.“
V neděli pak rakouský laický misionář Otto Neubauer, blízký spolupracovník kardinála Christopha Schönborna a zakladatel Noci kostelů, nabídl několik „nadějných příběhů“ ze svého života i z misií. „Dnes není třeba tolik vyučovat, přesvědčovat druhé, ale být s nimi a sdílet své příběhy. Když mluvíte o sobě, skládáte zbraně, ale když přesvědčujete, berete je do rukou,“ podotkl a vyprávěl několik příběhů o lidech, politicích i společensky velmi úspěšných osobách, kteří byli zaměřeni proti církvi. S pomocí obyčejných pozvání na večeři a vzájemným sdílením životních příběhů ale získali k církevnímu společenství důvěru a někteří pak uvěřili Bohu. „Mám-li otevřené uši a jsem-li ochotný naslouchat, druzí najdou ta správná slova. Čím více nasloucháme, tím více objevujeme, že každý je cenný,“ podotkl misionář.
Konference doprovázely každý den mše svaté, dlouhé fronty na přímluvnou modlitbu, ale i zpověď. Svůj vlastní program pak měly děti. Bylo jich více než osm set. Ty od 4 do 15 let měly vlastní konferenci, na níž se vydaly na společnou „plavbu“ a zakusily sílu „kotvy“. S námořnickými symboly a scénkami prožívaly svůj duchovní program podle věku. Novinkou byla letos dětská svátost smíření. Zvláštní program měli poprvé během každého dne i mladí lidé. Ve skupinkách, speciální kavárně i v bodech programu, které byly určeny jen pro ně, mohli se svými vrstevníky mluvit o tom, jak Boha poznávají a kde čerpají naději. Nahrávky přednášek budou brzy k dispozici na Youtube akce, případně v TV Noe. Příští Charis se koná od 8. do 12. července 2026.