Tehdy jsem ještě netušila, že jí tím splním jedno z posledních velkých přání - zůstat doma mezi svými blízkými. Věděla jsem jen, že udělám všechno pro to, abych se o ni dokázala postarat. Během jediného dne bylo potřeba zajistit polohovací postel, upravit pokoj a připravit domov na péči o člověka, který už sám nevstane z lůžka. Neměla jsem zdravotnické vzdělání ani zkušenosti. Měla jsem jen obavy, jestli to vůbec zvládnu. Ještě odpoledne v den návratu domů přijela sestřička z mobilního hospice Pokojný přístav. Nikdy nezapomenu na první větu, kterou po přivítání řekla: „Všechno se bude dělat…