Nejčastější předsevzetí se týkají zbavení závislostí, zlepšení vzhledu, kondice, jazyků, stravy, váhy, vztahů, zvýšení finančních rezerv, snížení stresu.

Křesťan je zván hlouběji

Celý advent jsme vybízeni k jisté „životní inventuře“, z níž plyne mnoho výzev odstranit překážky v našem životě, které brání duchovnímu růstu a spojení s Bohem. „Hlas volajícího na poušti: ‚Připravte cestu Hospodinu, vyrovnejte jeho stezky‘“ (Lk 3,4). Nový rok se stává přirozeným milníkem, od něhož chceme své sny uvádět do praxe – začínat znovu, jinak a lépe.

Přitom i ta „povrchní“ předsevzetí skrývají obrovský potenciál pro hledání duchovní hloubky. Bůh mi dal tělo a má se mnou záměr. Jednou budu skládat účty. Možná se to, jak s tělem zacházím, neprojevuje jen na fyzickém zdraví, vzhledu, váze či kondici; možná moje nízká vitalita omezuje i prostor pro konání dobra; možná mě únava, která je důsledkem mé životosprávy, limituje v projevování lásky k bližním; možná mne můj zvýšený důraz na vzhled vede ke srovnávání, bere mi radost a svobodu. Chci to změnit?

Pramen změny

Je zajímavé se podívat, z čeho ona potřeba změny pramení. Odborníci poukazují, že nejmenší šanci na úspěch mají ta předsevzetí, která pramení z pocitu nedostatečnosti. Nechci takový být, stydím se za sebe. Předsevzetí, která vychází z „boje proti“, bývají netrpělivá, extrémní a dlouhodobě těžko udržitelná. Dosažení cíle přináší krátkodobou euforii. Pokud se ale nezmění něco zásadního v postoji, myšlení a návycích, vše brzy sklouzne do starých kolejí. A pak přichází stud, zklamání, frustrace a ztráta sebedůvěry. Neustálé točení se v kruhu „měl bych“.

Větší šanci mají ta předsevzetí, která pramení z touhy a záměru. „Chci být, chci zažívat, těším se na…“ Vyrůstají z okouzlení něčím, co přesahuje, přitahuje, o co nechci být ochuzen. Změna, která vyrůstá ze skutečné touhy, nikdy nekončí, otevírá vizi něčeho, čeho chci být součástí. Často souvisí s charismaty, talenty, silnými stránkami. Výsledný úspěch pak tvoří série drobných každodenních krůčků, které směřují k cíli. Důležitý není výsledek, nýbrž žádoucí směr. Pro svůj sen dokážu i mnohé náročné obětovat. A když se občas třeba zrovna nedaří, není to tragédie, ale něco, s čím se počítá.

Vytvářet novou realitu

Možná ale při inventuře duše narazím na něco, co sice potěšení přináší, ovšem současně bere vnitřní svobodu. Může jít o zlozvyk, hřích, svázanost. Pak je na místě otázka: Kam mne to vede? Je to to, co skutečně chci? A když to takhle nechci, jak to tedy chci? Mentální výhybka se z problému zaměří na řešení, což dává změně křídla.

Potíž proto není ani tak ve slabé vůli či lenosti, jako v nastavení mysli. Kde se lámou ledy? Ve schopnosti se zastavit a v tichu objevit skutečnou touhu srdce. A postupně v představách a emocích vytvářet novou žádoucí realitu. Jak to bude vypadat, až se to bude dít? Podle čeho poznám, že se to začíná dařit? Jak toho konkrétně dosáhnu? Takové přemýšlení táhne dopředu. Úplně přirozeně pak nastane potřeba hledat způsoby, cesty a drobné krůčky, které vedou k cíli. A ty je nutné dělat. Každý drobný uskutečněný krůček pak spustí kaskádovitě další a další. Obzor se tak začne otevírat něčemu novému a často nečekanému.

Motor jménem touha

Dovolte mi osobní svědectví. Již dlouho sním o pěší pouti do Santiaga de Compostela. V létě jsem začala pociťovat, že mě bolí záda a zadýchávám se do schodů. Zaplavila mě obava, že půjde-li to tak dál, vysněnou cestu v této své kondici do svých kulatých narozenin nezvládnu. Přišlo mi to líto. Nejprve jsem se přistihla u nikam nevedoucích myšlenek sebelítosti a hněvu. Pak jsem si položila otázku, co s tím já osobně udělám. Rozhodla jsem se začít více chodit. Koupila jsem si hodinky, co měří kroky, a dala si cíl 10 000 kroků za den. Začalo mě těšit, když mi večer svítila zelená kolečka značící splnění úkolu. To mě motivovalo jít na procházku i pozdě večer či brzy ráno. Dělalo mi radost pozorovat zbarvující se listí, objevovat nové trasy. Začala jsem si cíleně plánovat příležitosti chodit pěšky a čas chůze spojovat s modlitbou všímavosti. Zlepšila se mi nálada a spánek, přirozeně jsem začala měnit stravu.

Mnoho drobných změn přineslo v součtu své výsledky, s nimiž jsem původně ani nepočítala a které mě samotnou překvapily. Od července do prosince nachozeno 1 125 km, více než 1,5 mil. kroků, ubylo pár kg, cítím se mnohem lépe. A jdu dál, těší mne to, i kdybych nakonec do Santiaga ani nešla.

Krizový plán pro těžká období

Ne vždy ovšem bývá posvícení. Když pouze čekám, až přijde motivace, nic se nestane. Skutečná změna začíná ve chvíli, kdy udělám potřebný krok, i když se mi nechce. Prozíravé je mít krizový plán pro těžká období, když cítím únavu, nechuť, ztrátu touhy. Není na škodu se ohlédnout za sebou a ocenit se. Co vše jsem již překonala? Co mi v minulosti pomohlo se vrátit k mému záměru? Komu si řeknu o podporu? Jak bude vypadat můj ústupový cíl, když přijde těžký den?

Spojení s běžnou rutinou

Často není až tak podstatné, jak velké kroky dělám. Určující je konzistentnost a čas. Vytvoření návyku trvá v řádu měsíců a je snazší vytvořit si nový návyk než odbourávat zlozvyk. Přínos zdravých návyků vzbudí sílu postupně přepisovat ty nefunkční. Je také fajn o své snaze někomu říci, člověku se to pak hůře vzdává. Neméně osvědčené je novou činnost spojit s běžnou rutinou, kterou člověk dělá automaticky každý den (examen při čištění zubů, růženec cestou do práce). Usnadňuje to proces ukotvení a návyk se stává dlouhodobou a trvalou součástí života. Člověk často procesem změny nemá sílu procházet sám. Obrovskou pomocí je křesťanský koučink, kdy v kontextu víry, Božího slova a v bezpečném prostoru lze otevírat téma ze všech stran, promýšlet si věci, zažívat podporu, reflektovat i oslavovat posun. Nebýt v tom sám. Velmi pomáhá podpora společenství. Pak má život jasný růstový směr k nebeské oslavě, nejen ke každoročním nářkům nad marností předsevzetí.

Desatero doporučení pro novoroční předsevzetí

• Vyber si oblast života, která potřebuje pozornost.
• Představ si, co vlastně chceš, a stanov si cíl.
• Ujasni si, proč je pro tebe cíl důležitý. Zvaž možná rizika.
• Probuď představu, jaké to bude, až se cíl naplní. Těšíš se?
• Mluv o tom všem s Bohem.
• Stanov si tři malé krůčky, které k cíli vedou a které můžeš dělat každý den.
• Propoj krůčky s denní rutinou.
• Měj ústupný cíl pro náročné období.
• Najdi si svědka – člověka, který tě podpoří.
• Pravidelně si zaznamenávej pokrok a oslavuj úspěchy.