Je v těžkých chvílích důležitější přítomnost a ticho než dobře míněná slova a rady? Určitě, ale míra naší aktivity celkově záleží i na kontextu. Jinak budu jednat jako duchovně doprovázející a jinak, když si povídám s někým z rodiny nebo blízkou kamarádkou. S dáváním rad bych ale byla opatrná v každém případě. Mozek často vnímá nevyžádanou radu jako ohrožení a spouští stres - může to v člověku vyvolat tlak a pocit, že není dost kompetentní, aby svou cestu s Boží pomocí hledal sám. A navíc, i když si myslíme, že druhého známe, nikdy nejsme v jeho kůži. Existují pro nás skryté oblasti - třeba…