Pan L. byl člověk z úplně jiného světa. Když jsem ho poprvé uviděla, pomyslela jsem si, že potkat ho na ulici, obešla bych ho obloukem. V tu chvíli jsem měla obavy, jestli vůbec najdeme něco společného.Měla jsem za sebou kurz pro dobrovolníky a velké odhodlání pomáhat. Dát nejen svůj čas, ale také svoji přítomnost, pozornost, kus sebe... Na to jsem se připravovala a těšila. Teď to bylo tady, já cítila rozpaky a nevěděla, jak začít. Pozvala jsem pana L. do čajovny na pivo. Rozpovídal se o sobě. Nic moc veselého. Rozbitá rodina, nevídají se, v hospici ho ještě nenavštívili. Mámu neviděl tři…