7. 10. 2025
|Zavolala nám paní z Českých Budějovic. Její tchán pan J. ležel na nemocničním lůžku v Jihlavě. Lékaři už nemohli nabídnout žádnou léčbu, jen čas, klid a tišení bolesti. Byl v závěrečné fázi svého života.
Rodina si přála jediné - aby mohl odejít doma, mezi svými. Ne sám. Ne mezi cizími lidmi. Ale tam, kde to znal. Kde visely na zdi rodinné fotografie, kde voněla káva z kuchyně a kde mohl cítit dotek dlaní svých blízkých. Začali jsme jednat. Spojili jsme se s nemocničními sociálními pracovníky a zdravotníky, připravili jsme potřebné dokumenty, doporučení i plán péče. Všechno šlo kupodivu hladce, všichni táhli za jeden provaz - a to je v těchto situacích nesmírně důležité. Všichni věděli, že čas běží a že každá hodina je cenná. Zbývala už jen jedna překážka: kde bude pan J. doma ležet? Jeho…
Zbývá vám ještě 81 % článku!