Při přijetí byla paní Lenka soběstačná, usměvavá, vděčná, a především smířená, což bylo vzhledem k dané diagnóze a špatné prognóze obdivuhodné. Měla krásné dlouhé husté vlasy spletené do copu. První dny si hodně stýskala po manželovi. Přemýšleli jsme, že ho také přijmeme k nám do hospice, aby mohli ještě nějaký čas trávit spolu. Paní Lenka to ale nechtěla. Říkala, že se rozloučili v Trutnově a že má celou věc uzavřenou. Další setkání by jí jen jitřilo vzpomínky a prohlubovalo smutek. Díky ochotě sestřiček na trutnovské interně se podařilo zprostředkovat několik telefonických hovorů mezi…