Věděla, že tu bude muset nechat manžela a dvě malé dcerky, které na její odchod nebyly zatím vůbec připravené. Snad každá máma by na jejím místě měla hlavu plnou zoufalých myšlenek a starostí, jak to tady její rodina bez ní zvládne. Jednou si pečovatelce smutně posteskla, že ani svatbu neměla hezkou. S manželem dlouho žili jen „na hromádce“, a až když bylo jisté, že se už nevyléčí, zařídili si narychlo svatbu v nemocnici. Bohužel se jednalo jen o strohý úřední obřad. Žádné krásné šaty, načesané vlasy, květiny, hudba nebo hostina... Nic z toho, o čem my ženy tolik sníme. Jen ženich, nevěsta,…