Rodina si přála jediné - aby mohl odejít doma, mezi svými. Ne sám. Ne mezi cizími lidmi. Ale tam, kde to znal. Kde visely na zdi rodinné fotografie, kde voněla káva z kuchyně a kde mohl cítit dotek dlaní svých blízkých. Začali jsme jednat. Spojili jsme se s nemocničními sociálními pracovníky a zdravotníky, připravili jsme potřebné dokumenty, doporučení i plán péče. Všechno šlo kupodivu hladce, všichni táhli za jeden provaz - a to je v těchto situacích nesmírně důležité. Všichni věděli, že čas běží a že každá hodina je cenná. Zbývala už jen jedna překážka: kde bude pan J. doma ležet? Jeho…