Jak s mladými mluvit o víře, aby se vůbec o tom chtěli bavit? Úplně jednoduše – nemluvit na ně, ale s nimi. A ne hned o víře. Spíš o životě. O tom, co je pro ně těžké, co bolí, co je štve, nebo naopak těší. A do tohoto se víra přece „musí vejít“. Nesmí to být balík, který přinesu, postavím jim na stůl a řeknu: „Tady to máš, věř tomu.“ Takhle to dnes fakt nefunguje. Důležité je být autentický, nesnažit se hrát na něco, co nejsem. A hlavně, jak už jsem naznačil, nejdřív vytvořit normální, obyčejný mezilidský vztah. Když lidé kolem tebe cítí, že ti na nich fakt záleží, jsi s nimi a ne nad…