„Otec nám psal deníky, vzkazy, když my děti jsme je ještě nemohly slyšet. Jako kdyby věděl, že je potřeba včas říci, co za pár měsíců nebude moci. Potom později, když on už nežil, jsme jim začali naslouchat. Spolu s jeho obrazy nás vedly do života dál,“ vzpomíná Jan Jemelka, malíř a vitrážista z Olomouce, kterému je letos 72 let. První dopis od otce Miloslava Jemelky dostal v době, kdy mu byly pouhé dva měsíce. Staršímu bratrovi Tomášovi byl rok a půl. Jejich otec jim psal nejprve z vojny, o pár let později se k psaní vrátil z nemocničního lůžka. „Tomášku a Jeníčku! Není to tak dávno, byl…