Martina Vintrová, církevní právnička Ano, poměrně často. Přičítám to tomu, že pracuji pro církve. A že jsem žena. Většinou má podobu povýšeného jednání a přesvědčení, že dotyčný má pravdu ve všem, všemu nejlíp rozumí, jeho názor je nejdůležitější a všichni se mu musí podřizovat. A také, že si dotyčný může beztrestně dovolit téměř všechno a neplatí pro něj to, co pro „normální lidi“. Pomáhá mi jednak vzpomínka na moji maminku, pro kterou měli všichni lidé stejnou důstojnost a stejné právo na slušné a dobré zacházení. A pak moje přírodovědecká formace: v základním výzkumu jde o to,…