Pohledy do krajiny nebo postava sv. Františka z Assisi jsou nejčastější ilustrace, které zdobí jako ilustrace různá vydání encykliky Laudato si’. Symbol stromu se nabízí i jako přirovnání pro ty, kdo papežovo pobídnutí k péči o planetu dokázali proměnit ve skutky. „Jde o vztah ke Stvořiteli. Pokud jej opravdu žijete, přirozeně se měníte,“ říká Světla Hanke Jarošová, která působí jako mentorka celosvětového hnutí Laudato si’ Movement, a dodává: „Čím hlubší tento vztah je, tím zásadnější změny životního stylu přicházejí. Navíc se můžete stát ‚hlasem‘ v duchu poselství encykliky.“ Toto hnutí vzniklo v roce 2015, při vydání této „zelené“ encykliky, kdy nadšení z ní spojilo již působící skupiny katolíků, kteří se zasazovali o větší odpovědnost křesťanů za Zemi. Podle Světly Hanke Jarošové tito lidé svou činnost ihned mezinárodně propojili, opřeli ji o sociální učení církve a hledali, jak tato témata ukotvit v běžném životě církve.

Hnutí, jehož česká větev se nazývá Žít Laudato si’, předává sdělení Františkovy encykliky tím, že slaví „Dobu stvoření“ (začíná 1. září Světovým dnem modliteb za péči o stvoření), ale také třeba pořádáním online školení. Vzdělání podněcuje k „ekologickému obrácení“ i k propojení se na národní i světové úrovni. „Když člověk není jen uzavřený v české kotlině, ale nahlédne do spirituality lidí na jiných kontinentech, začne vnímat církev i Zemi jinak. Velkým přínosem pro mě je, když mohu komunikovat s katolíky například v Jižní Americe nebo Africe. Právě na globálním jihu je nadpoloviční počet z celkových 3 000 členských organizací hnutí Laudato si’,“ upřesňuje.

Proč číst papežské dokumenty?

Bohatství jedné encykliky povzbudí čtenáře k hledání pokladů i v těch dalších. Proto nejen přinášíme ohlédnutí církevního historika za podstatnými okružními listy jiných papežů, ale nabízíme také anketu jako inspiraci ke čtení. Papežské dokumenty bývají útlé, bez výrazné grafiky a ilustrací, neplní přední příčky knižních hitparád. Jsou spíš nenápadné, snadno přehlédnutelné a i v záplavě křesťanské literatury lehce zapadnou. Skoro by se chtělo říci – jako semínko. Jaké krajině však mohou dát vyrůst? Třeba krajině setkávání, jak o ní píše papež František v encyklice Fratelli tutti: „Život je umění setkávání, i když v něm panuje tolik neshod. Často jsem vyzýval k rozvíjení kultury setkávání, schopné překračovat naše rozdíly a rozdělení. V rámci tohoto životního stylu se snažíme vytvářet vícestranný mnohostěn: jeho četné strany vytvářejí pestrou jednotu, v níž je celek víc než jeho část.“

Jak rozlišit papežské dokumenty?

Mezi ty hlavní patří encyklika (okružní list, věnující se důležitým otázkám víry a morálky, sociálním či církevním tématům), apoštolská konstituce (nejdůležitější forma legislativního dokumentu, upravuje např. církevní struktury nebo formulace kanonického práva či obřady slavení svátostí), apoštolská exhortace (povzbuzení ve víře), motu proprio (dokument vydaný „z vlastní pohnutky“ papeže, stanovuje nové normy) či apoštolský list (méně formální list, např. k udělení titulů, svatořečení).

Autorita se váže k učitelskému úřadu církve (magisteriu), který plní službu výkladu zjevené pravdy, jež je obsažena v Písmu a Tradici. Magisterium je řádné (papežské texty, koncilní dokumenty, pastýřské listy, homilie a vyučování nauky biskupy, kteří jsou ve spojení s papežem) nebo mimořádné (slavnostní výroky papeže ex cathedra, slavnostní prohlášení ekumenického koncilu ve formě dogmatické konstituce).