Už čtvrtým rokem se stará o želvu Testudo graeca, neboli želvu žlutohnědou, které dala jméno Robí. Želvy se objevují také v nejrůznějších knižních příbězích, kde představují zvířecí hrdinku s důležitým poselstvím. „Líbila se mi želva Kasiopea,“ říká Františka s tím, že ráda četla knížku spisovatele Michaela Endeho „Děvčátko Momo a ukradený čas“, ale želvy měla už předtím. Kasiopea však podle ní dobře charakterizuje to, co ji na želvách přitahuje: jsou jiné, než jak se zdají být. „Nejsou tolik častým dětským domácím mazlíčkem, protože se nedají pochovat, neoplácí hned věnovanou pozornost, zdánlivě si mě vůbec nevšímají. Ale ony jen čekají, až se člověk vzdálí. Dobře vědí, kam jdou a co dělají. Líbí se mi právě ta jejich tajemnost a pomalost a snaha nereagovat hned na všechno, co po nás chtějí druzí.“

Teď s příchodem jara musí Františka uklidit venkovní výběh, kde želvy ve vyšších venkovních teplotách rády pobývají. Jde o nevelký prostor metr na metr, vybavený kameny, pískem a vysazenou travou, stíněný nedalekým keřem.

Venku jsou šťastnější, to je hned vidět

V zimním období má želvu Františka pod stolem, zahrabanou ve hlíně v krabici. „Je v hibernaci, odpočívá,“ popisuje její regeneraci. Budí ji většinou začátkem března a před stěhováním ven ji ještě několik dní ponechá v teráriu ve svém pokoji. „Venku jsou ale želvy šťastnější, to je hned vidět. Mají větší výběh, svítí na ně sluníčko, nevadí jim déšť, mnohem víc se pohybují než doma,“ míní školačka.

A čím jí želva dělá radost? „Právě svým krunýřem. Když se o ni dobře starám, poznám to právě na tom. Krunýř je pevný, lesklý. Dávám si pozor, aby dostávala hodně listí od pampelišek. Ty obsahují dost vápníku a málo fosforu, což je pro želvy důležité,“ vysvětluje a dodává: „Ještě na jednu věc nesmím zapomenout a tu si musím právě v těchto dnech nachystat: kus pletiva, kterým překryji venkovní výběh a ochráním ji tak před jinými zvířaty.“ Nezvanými návštěvníky zde mohou být domácí kočky nebo i ježci. S vybudováním takové ochrany ale Františce pomáhá i tatínek.