29. října–4. listopadu 2024
Aktuální
vydání
47
Předchozí vydání
Hledat
Téma
Téma

Obsah

Nikdy na to nejsme sami

Téma

29. 10. 2024

|
Tisk
|

Počátek listopadu obrací naši zvláštní pozornost ke „společenství svatých“, jak v Krédu nazýváme lidi, kteří už jsou v nebi u Boha. Jací ale vlastně jsou? A proč je prosit o přímluvu?

image:Image „Svaté obrázky“ jsou svědky, jak úctu ke svatým pěstovaly generace před námi.
„Svaté obrázky“ jsou svědky, jak úctu ke svatým pěstovaly generace před námi. Repro KT

Zalíbilo se mi kdysi v jedné knížce konstatování, že „svatí nejsou svatoušci“. Ukazují to i svatořečení posledních let, kdy papež František následuje svou ideu „svatých odvedle“ a klade nám před oči příklady i zcela obyčejných lidí, kteří ale dokázali prožít své životy v souladu s Kristovými zásadami. Ajťák v džínách Carlo Acutis, prostá švadlena Marguerite Bays, kovářský učeň Nunzio Sulprizio. A také ti, kdo ještě ani nebyli blahořečeni či kanonizováni, a přece nás svou svatostí fascinují: P. Adolf Kajpr, P. Josef Toufar, Anička Zelíková. Jejich životné a všedním dnům tak blízké příběhy konkrétních osudů v nám známých souřadnicích inspirují mnohdy silněji než strnulí „svatí na mostě“.

Kult svatých je jedním z rysů, jímž se katolíci odlišují od jiných vyznání. Od počátku církev vzhlížela k těm, kdo mimořádně dosvědčili svou víru, nejprve mučednickou smrtí, pak i příkladem svého života (to dále v rozhovoru rozebírá historik P. Tomáš Petráček). Že se v různých epochách svého trvání církev obrací více k jedněm než k druhým, bezpochyby souvisí s tím, co právě prožívá: je zcela přirozené, že současné církve na Východě pěstují úctu ke svým mučedníkům (v situaci, kdy jsou samy za svou víru krvavě pronásledovány) a že naopak my v bezpečné a blahobytné části světa obdivujeme ty, kdo se dokázali uskromnit, dělit a také nezpohodlnět a v důležitých věcech jít proti proudu.

Čím jsou pro nás vzory

„Matka Boží je pro mne velký životní vzor v tom, jak dokázala nést a přijmout obrovský úkol. Řečeno dnešním moderním slangem, výzvu proměnila naprosto skvěle,“ zamýšlí se pro KT jedna z tolika nositelek Mariina jména Zdeňka Marie Čerkasov. „Navíc prožila velikou bolest držet v náručí svého zabitého syna. To pro ni jako pro rodiče muselo být nesmírně těžké. Je pro mě ztělesněním obrovské odvahy a lásky a obracím se k ní o přímluvu za svou rodinu a děti, ať mi na ně pomůže dávat pozor, když se ocitají v riziku nebo je před nimi důležité rozhodnutí či zkouška,“ dodává Zdeňka Marie. A další nositelka biblického jména Marie Magdalena Fuxová zase o své patronce uvažuje: „Neopustila Pána ani při ukřižování – kéž bych i já dokázala nezapřít víru ani v těžkých situacích. Setkala se jako první se vzkříšeným Ježíšem – kéž bych si dokázala uvědomovat, že vše je v rukou Božích, a i pokud je něco obzvlášť těžkého, je v takových situacích se mnou a dokáže i špatnou věc použít k dobrému. A stala se apoštolkou apoštolů – kéž bych své okolí alespoň o kousek přibližovala k Pánu.“

Orodujte za nás!

Svatí jsou pro nás vzory a také přímluvci. Obracet se k nim neznamená oddávat se modloslužbě. Bonmot praví, že se „modlíme se svatými, nikoli ke svatým“. Ostatně na to církev velmi dbá a je to jeden z důvodů, proč například kult Panny Marie v Medžugorje – této „svaté par excellence“ – podrobila tolikaletému bedlivému zkoumání. A prohlásila jej za zdravý. „Ti, kdo byli prohlášeni za svaté, jsou tak označováni proto, že patří Bohu, ne že by mu konkurovali či stáli v cestě jeho uctívání,“ konstatuje P. Daniel Vícha v knížce Katolické speciality (KNA 2019). A jak upřesňuje, obracímeli se ke svatým o přímluvu, děláme to proto, že naše společenství pokřtěných, vytvořené zde na zemi, pokračuje i v nebi a stejně jako se tady přimlouváme u Boha jedni za druhé, můžeme v tom pokračovat i přes práh věčnosti. „Jejich přímluva je mocnější jednak pro jejich čistotu, jednak proto, že vědí, za co se za nás modlit, zatímco my sami někdy tápeme v tom, co je dobro a zlo,“ podotýká P. Vícha.

V těchto podzimních dnech si tedy můžeme připomenout, že na své pozemské putování nikdy nejsme sami, ani když nikdo z rodiny nebo přátel není právě po ruce. Potvrdit si to můžeme třeba v kostele plném soch svatých a jejich obrazů, na výstavě anebo například na pražském Karlově mostě – v aleji svatých, kam zveme v následujícím článku.

Ochrana vašeho soukromí je naší prioritou

Abyste mohli co nejlépe využívat služby portálu Církev.cz, včetně nakupování, používáme my a někteří naši partneři tzv. cookies (malé soubory uložené ve vašem webovém prohlížeči). Díky nim si například pamatujeme, zdali jste přihlášeni, vámi provedená a preferovaná nastavení, co máte v košíku, jak máte seřazené a vyfiltrované produkty apod.

Díky nim vám také nenabízíme nevhodnou reklamu a pomáhají nám v analýzách sloužících k dalšímu rozvoji portálu.

Potřebujeme však váš souhlas s jejich zpracováváním. Děkujeme, že nám ho dáte, a ujišťujeme vás, že se k vašim datům chováme maximálně zodpovědně v souladu s platnou legislativou