Ani nevím, jestli jsem kdy vůbec četl bulharskou knížku, zamyslel se nedávno kolega. Byla jsem na tom stejně, než se mi do ruky dostal překlad zábavné, a přitom děsivé dystopie Časokryt (Argo 2024) spisovatele Georgiho Gospodinova. Tahle světová hvězda, na kterou se v domovině stojí kilometrové fronty, získává jedno ocenění za druhým (loni Mezinárodní Man Bookerovu cenu), příští rok navštíví pražský veletrh Svět knihy s další novinkou. V Časokrytu líčí inovativní léčbu Alzheimerovy choroby. Pacienti z různých evropských států se v tzv. „klinikách minulosti“ přenášejí do období života, kdy jim bylo nejlépe. Mohou si vybrat 60. nebo třeba 90. léta. Původní „časové kryty“ – různé „retro“ pokoje – se pro velkou oblibu rozrůstají do celých bytů, domů, ulic, vesnic a států, kde se vrátil čas. Toho začnou zneužívat nostalgičtí nacionalisté a atmosféra Evropy se zcela mění.

Kniha bulharsky vyšla na počátku pandemie před čtyřmi lety. Gospodinov, znalec evropských dějin a přední intelektuál, zas příliš nefantazíruje; jeho mladí krajané si dnes na ruce běžně tetují jména prabulharských chánů a sní o starých dobrých časech. V zemi přitom upadá demokracie a občanská společnost, co chvíli se konají nové volby, sestavit koalice se nedaří. Dílo ale není jen politické, spisovatel píše i o sobě. To vše v bizarním postmoderním stylu: „Jestliže není Bůh, říká Dostojevskij, člověk může všechno. Bůh možná není ničím jiným než velkou uskladněnou pamětí. Pamětí hříchů. Oblak plný megabitů. Zapomínající Bůh, Bůh s Alzheimerem, by nás zbavil všech povinností. Není-li paměť – není zločin.“ Hodně se dozvíte i o bulharské gastronomii, oblékání a dalších reáliích. Nesmírnou zásluhu na tom má překladatel, autorův blízký přítel David Bernstein. Už před lety u nás vyšel také legendární Přirozený román (NLN 2005) a další Gospodinova díla.

Dějin 20. století se týká i další zážitek, který jsem si dopřála místo choré kolegyně – působivé komorní představení Co je v bytí, nelze odejmouti režisérky Evy Lietavové. Interpretuje životní cestu Ludmily Javorové, členky moravské podzemní církve Koinótés. Pro případ služby v ženských komunistických žalářích byla roku 1970 vysvěcena na kněze svým duchovním bratrem, tajným biskupem Felixem M. Davídkem. Tato událost stále provokuje naše představy. Mohlo se uskutečnit něco, co je podle pravidel katolické církve „nemožné“ a bylo tolikrát popřeno? Je dobré jednat podle svědomí, když vyžaduje něco „víc“ než zákon – sepsaný pro normální doby, ne pro výjimečný stav totalitního režimu? Toto drama prožívá v roli Javorové nadaná herečka Hana Jagošová. Do příběhu Javorové lze rovněž nahlédnout prostřednictvím knihy Skrytá církev a tajná svěcení (ÚSTR 2024) od historičky Evy Vybíralové nebo v knize rozhovorů Ty jsi kněz navěky (Portál 2020).