1. 10. 2024
|Při předem nahlášené schůzce v hospici jsem se sociální pracovnicí naslouchala prosbě rodinných příslušníků. Ti nám v upřímném rozhovoru vyprávěli o nevyléčitelné nemoci mladého muže, tatínka dvou synů. Bylo pro ně tak těžké přijmout fakt, že nemocnému zbývá už málo času. Chtěli mu vytvořit laskavé prostředí a vyprávěli nám o společném životě, seznámení, svatbě, narození dětí, rekonstrukci domu a o mnoha společných dovolených, kde prožívali radost a lásku.
Jako každá rodina měli své bolesti a trápení, které gradovaly v době dospívání dětí, z nichž jedno se vůči tatínkovi uzavřelo. Dospívající syn měl zcela jiné představy o studiích, volném čase a koníčcích. Měl své vlastní plány a sny. Těžká tatínkova nemoc syna ještě více uzavřela. Bolest, kterou v sobě vnímal, vyvolávala stále větší rebelii vůči celé rodině. Jakoby nedokázal otevřít svůj vnitřní zrak. Utíkal v noci z domu pryč, ke kamarádům, do svého světa. Celou rodinu chování syna trápilo, ale nedokázali chápat jeho postoje, pohnutky a pocity. Doufali, že se v době těžké tatínkovy…
Zbývá vám ještě 84 % článku!