„Nafoť si, co chceš, jen bez blesku,“ vyzval kdysi P. Pio (1887–1968) svého ministranta Eliu Stelluta (*1935), když ho neustále viděl potloukat se s aparátem kolem kapucínského kláštera San Giovanni Rotondo. Zde světec žil od roku 1916 až do své smrti a Stelluto tu díky jeho svolení nasnímal tisíce fotografií, které pomáhají představit si každodenní život „Padre Pia“ i jeho spolubratrů a rekonstruovat jejich příběhy. Proč bez blesku? P. Pio nesnášel záblesk, který ze starých aparátů vyšel vždy při zážehu hořčíkového prášku. Fotografie tak s ohledem na jeho přání vznikaly pouze třeba ve světle svíček. Přesto jsou zdařilé.

Na Stellutových snímcích vidíme kapucíny ze San Giovanni Rotondo při modlitbě, mši svaté i během dne v komunitě, usebrané při růženci i v hovoru s lidmi – to vše v prostředí jihoitalského městečka s jeho obyvateli a zvyky. Na jednom je zachycena dokonce poslední mše Padre Pia. „Mým přáním bylo darovat tyto fotografie celému katolickému světu a duchovním dětem otce Pia,“ svěřil se Stelluto na jaře na tiskové konferenci ke 25. výročí Piova blahořečení (2. května 1999).

Tajemný muž se stigmaty, nebo laskavý a pokorný člověk?

Na světce vzpomněl jako na „milého a laskavého člověka“, který ho vedl k pravidelným nedělním návštěvám kostela i k modlitbě. „Jeho zbraní byl růženec,“ ohlédl se Stelluto pro Vatican News. Také vyprávěl, jak jako ministranti chodili Padre Piovi po mši sv. líbat ruce se stigmaty, která světec obdržel v roce 1918 poté, co se nabídl Bohu jako smírná oběť za zločiny první světové války. „Byl to nikdy nevysychající pramen,“ zmínil fotograf.

Spolu se svým synovcem Rubenem Lobosem fotoarchiv zdigitalizovali a deset fotografií dal Luciano Lamonarca, zakladatel Nadace svatého Pia, volně k dispozici zájemcům na stránkách therealsaintpio.org. „Přáli jsme si připomenout 25. výročí blahořečení i 10. od založení naší nadace tím, že milionům ctitelů sv. Pia a věřícím věnujeme dar v podobě těchto autentických obrazů jejich milovaného světce, kterého si přejí přinést do svých domovů, kostelů, obchodů a svěřit mu sebe i svůj život,“ řekl Lamonarca na tiskové konferenci. „Otec Pio je osobnost, která je stále aktuální a přitahuje mnoho lidí. Je to lidový světec, který pocházel z lidu a dokázal s obyčejnými lidmi komunikovat, navzdory svým vysokým morálním nárokům,“ vyzdvihl před novináři Andrea Tornielli, ředitel Dikasteria pro komunikaci, které nad projektem převzalo záštitu.

Svatý Pio z Pietrelciny se narodil v jihoitalské Kampánii v prosté rolnické rodině jako Francesco Forgione. V 16 letech vstoupil do kapucínského kláštera a přijal řádové jméno Pio. Slavné sliby složil v roce 1907, v roce 1910 byl vysvěcen na kněze. V klášteře San Giovanni Rotondo žil od roku 1916 až do konce života a jeho zachované tělo je zde vystaveno k úctě. Trpěl chatrným zdravím (v San Giovanni Rotondo nechal vybudovat nemocnici) a nosil stigmata, kvůli kterým byl také podroben opakovaným vyšetřováním ze strany Vatikánu a po určitou dobu měl pro podezření z podvodu zakázáno veřejně sloužit mši sv. Stal se však oblíbeným zpovědníkem a lidé jej vyhledávali pro jeho laskavost a moudrost i vzhledem ke zvěstem o jeho nadpřirozených schopnostech nahlížet do budoucnosti, uzdravovat nebo se bilokovat. Po jeho smrti v roce 1968 Vatikán potvrdil zázraky na jeho přímluvu a jeho kanonizace v roce 2002 se ve Vatikánu účastnilo 300 tisíc věřících. V roce 2004 byla posvěcena svatyně Padre Pia v San Giovanni Rotondo, kam ročně připutují dva miliony poutníků.

Navzdory celoživotní bolesti, kterou P. Pio snášel, byl proslulý svým vtipem. Temperamentní Neapolitánec prý s chutí a rád vyprávěl anekdoty a pro jeho humor mu lidé odpouštěli i občasné výbuchy hněvu (ze kterých se vždy upřímně kál). Profesionální italský komik Carlo Campanini proto P. Piovi kdysi osobně složil „kolegiální“ hold. Co mu světec odpověděl? „Synu můj, každý na tomto světě děláme šaška, jak nejlíp umíme, a to na místě, kam nás Pán postavil.“