Před pár dny jsme se rozloučili s naším milým kolegou Jiřím Macháněm (viz str. 6). A já musím přiznat: zůstalo tu po něm zvláštní pusto. Léta tu působil jako taková „nabíječka energie“, kterou kolem sebe šířil, takže nebyl problém odpustit mu jeho občasné cholerické výbuchy. Pro „práci v oboru“ dostal od Boha mimořádný talent – jeho schopnost komunikace by mu mohl závidět kdejaký zkušený marketér. Ale zkrátka „šel naproti výzvě“ jako kdysi patriarcha Abraham, otec naší víry. Kéž se tedy i pro Jirku stanou Litoměřice „zemí přislíbenou…