Byl válečníkem a diplomatem, spisovatelem a hudebníkem, ovládal sedm světových jazyků a vyznal se i v dějinách, geografii a výtvarných uměních. Bojoval proti Osmanům, pečoval o cennosti císaře Rudolfa II., byl i císařským radou, komorníkem či pražským hejtmanem. Vzpomínali bychom na něj adresněji, kdyby se pod vlivem své pozdější konverze k evangelické víře nepřipojil k povstání českých stavů a roku 1621 se na staroměstském popravišti nestal prostě jedním ze „sedmadvaceti českých pánů“? Kryštof Harant byl ovšem také cestovatelem a autorem úspěšného cestopisu po posvátných místech…